Odpoledne dotrénoval v městské hale a se spoluhráči vyrazil na fotbal. V plzeňské Doosan Areně hrál jeho milovaný Partizan, u toho přece nemohl chybět.
„Je nás šest nebo sedm, jdeme společně. Lístky máme mezi Plzeňáky, ale já budu fandit Partizanu,“ těšil se házenkářský světoběžník, jenž kroutí v Plzni už třetí sezonu.
Předtím hrál v Srbsku, Chorvatsku, Bosně, na Islandu, a dokonce i v Íránu. „Ale až s Plzní jsem získal titul,“ připomněl triumf v roce 2016, tehdy slavili mistrovské zlato i fotbalisté Viktorie. „Bylo to hezké, hlavně ty oslavy,“ zavzpomínal Ivančev.
Velký fanoušek Partizanu, přestože ve svojí bohaté kariéře oblékal dres Crvene Zvezdy, největšího rivala. „Házená je moje práce, tak jsem to bral. Moje srdce ale patří Partizanu,“ vyznal se sympaťák z Balkánu, který v sobě občas nezapře horkou jižanskou krev.
Získal si ale i srdce plzeňských fanoušků. U nich v rodině se zase mnoho generací přeje Partizanu. „Fandil mu můj táta, a tak jsem začal i já, už jako malinký,“ popisoval lásku ke klubu, který vyznává černobílé barvy.
Když Ivančev pobývá doma v Srbsku občas se zajde na zápasy fotbalistů Partizanu podívat, ale přiznává, že víc ho to táhne na basketbal. Asi ze soudržnosti k halovým sportům, ale také proto, že tým z Bělehradu patří k evropské elitě.
„Pravidelně hrajou Euroligu, to jsou špičkové zápasy,“ dodal Ivančev, který v mládí dokonce oblékal reprezentační dres.
Z juniorské kategorie má titul mistra světa i Evropy, kterou Srbové vyhráli před domácím publikem. I to byl neskutečný zážitek. O rok později triumf zopakovali na světovém šampionátu v Kataru.
