Blíží se důležité zápasy, jež čeští házenkáři potřebují zvládnout. Bohužel bez kapitána: největší eso Filip Jícha je po operaci stydké kosti a jen tím „navazuje“ na stav, který trenérské duo Daniel Kubeš, Jan Filip zažívá v podstatě po celou dobu svého úřadování u mužstva od léta 2014.
Jícha totiž tak dlouho laboruje se zdravím, k dispozici byl jen na loňský světový šampionát v Kataru (a tam jej trápila střevní viróza) a na dva podzimní duely předkvalifikace o MS 2017 proti Belgii; skupina teď vrcholí dvojzápasem s Turky.
Na Jíchovu absenci jste už vlastně docela zvyklí, že?
Je to bohužel tak, situace s Filipem je známá. Mluvil jsem s ním v neděli: říkal, že je na dobré cestě, ale soustředí se jenom na to, aby se dal do kupy a mohl vůbec začít trénovat a hrát. Je to pro nás nepříjemné, ale snažíme se s tím vypořádat, jak to nejlíp jde.
Jak mužstvo funguje bez Jíchy?
Jinak, to samozřejmě. To je stejné jako s Pavlem Horákem (další zraněná spojka-kanonýr),chybí nejen herní kvalita, ale i osobnost hráče.
Jste bez Jíchy slabší?
Určitě jsme. Máme míň zkušeností. Filip nám vždycky pomohl, ať to bylo v obraně, v útoku, při sedmičkách... Ve spoustě věcí. Oslabení to rozhodně je.
Na druhou stranu: neplatí, že se bez Jíchy na hřišti jeho spoluhráči občas více uvolní, nespoléhají tolik na něj a berou na sebe větší odpovědnost?
Je to tak. Ale netroufám si odhadnout, zda se tím situace „vykompenzuje“. Je prostě jiné, když je Filip na hřišti a na tréninku.
Zraněný Filip Jícha na tribuně.
Nebavili jste se s Jíchou, zda by mohl být připraven na červnovou baráž, o niž proti Turkům jde? Či zda bude dál chtít reprezentovat?
O tom jsme vůbec nemluvili. Nemyslím, že by se měl jeho vztah k týmu nějak měnit. Jediné, co se změnit může, je vztah celkově ke sportu - kvůli tomu, že je tak dlouho zraněný, si myslím, že může mít větší obavy o své zdraví. Ale to je celkem přirozené.
Dá se říct, jestli vám momentálně víc chybí Jícha vzadu, či vepředu?
V současné situaci možná dokonce víc v obraně, tam máme největší problémy. Jsme schopni vyprodukovat si dobré šance - viděli jste to na výsledcích příprav i kvalifikace - a umíme dát víc gólů než dřív, třeba když jsem před pár lety ještě hrával já. To jsme většinou málo branek dostávali a dát přes třicet se nám nedařilo. Teď se to trošku otočilo, nejsme schopní stlačit branky pod 25.
Řekl jste, že Turecko je soupeř na vaší úrovní. V čem je česká výhoda?
Myslím, že celkově jsme zkušenější a malinko pohyblivější na spojkách. Jejich výhodou naopak bude zřejmě to, že mají dobrého leváka; kluka, co je schopný na pravé spojce dát hodně gólů. Je to hráč typu Lazarova z Makedonie, ač ne třeba jeho kvalit. Má v mužstvu velkou roli.
Tušíte, zda v Ankaře bude bouřlivé, „turecké“ prostředí?
Zprávy nemám žádné. Sám jsem zvědavý, jak to bude vypadat. Hrál jsem v Turecku jednou, ještě když jsem působil ve Švédsku, byl to evropský pohár právě v Ankaře. Ale už je to hrozná doba, skoro vůbec si to nepamatuju.
Může mít duel s Turky nějaké specifikum?
Překvapilo mě, jak dobře strukturovanou hru mají, to jsem úplně nečekal. Bylo jasně vidět, že jejich tým má myšlenku, hrají s nějakým cílem. Bude třeba vypořádat se i s mentalitou: jak hrají turecké týmy, to znáte i z ostatních sportů, třeba z fotbalu. Jsou horkokrevní a když se daří, je těžké je zastavit.
Dva členové vašeho kádru přestupují: zkušený brankář Galia ze St. Gallenu do Polska a talent Babák ze stejného švýcarského klubu do Bergischer HC, momentálně celku bundesligy. Co vy na to?
Martin Galia byl hroznou dobu venku, de facto stejně dlouho jako já; chápu, že chce blíž domů k rodině (více zde). Polská soutěž se v posledních letech hodně zvedla, možná se dokonce posunul do lepší ligy. Vidím to pozitivně. U Tomáše je to stejné, je připravený hrát v kvalitní soutěži. Zvlášť u něj si slibujeme, že získá ještě víc zkušeností a bude jistější v jednotlivých situacích. Místo pro něj určitě bude. Bergischer je dobrá stanice - trenér je tam mladý a odvážný.
Kubeš v klubu dostal novou smlouvu. Rovnou na pět letKromě národního týmu vede Daniel Kubeš i klub, německý TV Emsdetten hraje druhou bundesligu. A nedávno mu nabídl nový kontrakt - společně jej prodloužili o pět let. „V klubu byli zřejmě přesvědčení, že to dělám dobře. Je to závazek a dlouhodobý projekt,“ říká Kubeš, jenž kývl rád: „Vnímám, že se jako trenér musím ještě hodně věcí naučit a v Emsdettenu mám relativně svobodu v tom, jak to dělám. Rodině se tam líbí, děti jsou spokojené, sešlo se víc faktorů.“ Vše směřuje k tomu, aby byl oddíl právě v horizontu pěti let připraven vstoupit mezi německou elitu. A nejen to: „Důležité je, abychom zároveň měli šanci v bundeslize i zůstat. Loni sestoupily týmy s rozpočtem tří milionů eur, tímhle směrem se člověk musí orientovat. Vývoj klubu po sponzorské stránce i co se týká diváků a zázemí je úplně stejně důležitý jako ten sportovní.“ |
