Oslavy titulu v podání házenkářů Jičína | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Kapitán Jičína Bareš: Věděli jsme, že se taková šance nemusí opakovat

  • 0
Martin Bareš může sloužit jako skvělý návod na to, jak v Česku získat házenkářský titul - jako sedmiletý klučina s házenou v Jičíně začínal, v jeho dresu ji celý život hrál a v osmadvaceti letech se dočkal titulu.

Tenhle historický primát Martinu Barešovi už nikdo nikdy nevezme. I kdyby házenkáři Jičína mistrovské tituly v příštích letech získávali s železnou pravidelností, on bude tím prvním hráčem v jejich dresu, který pohár pro šampiony zvedl nad hlavu.

Tuto výsadu si také patřičně užil. "Za tím šlo několik generací v Jičíně a teď jsme to dotáhli k takovému krásnému konci," říká kapitán nových mistrů republiky v házené. "Navíc v takové atmosféře, na kterou se nezapomíná."

Vzpomínat v dobrém asi budete na celou sezonu, jak na poslední zápas s Hranicemi, který o titulu definitivně rozhodl?
Jednoznačně skvělé, diváci nás neskutečně podrželi a druhý poločas se hrálo v takové atmosféře, jaká nemá obdoby.

Ale pár dnů předtím jste prohráli v Zubří, váš náskok v čele se snížil, navíc jste podali špatný výkon. Nezapochybovali jste, že by titul nemusel vyjít?
Nebyla to pro nás lehká situace a tomu také odpovídala nálada, protože v Zubří jsme zahráli snad nejhůř za celou sezonu. A před sebou jsme měli těžké utkání v Lovosicích.

To jste vysoko vyhráli, prý k tomu přispěla i domluva zkušených hráčů. Jako kapitán jste se na ní také podílel?
Hlavní slovo tam měl Martin Lepieš. Vzal si ho a řekl, že druhé místo sice bude historickým úspěchem Jičína, ale to že si nikdo nebude pamatovat, historie zná jen vítěze. Zabralo to.

Před sezonou se v Jičíně o titulu vůbec nemluvilo, navíc řada hráčů je velmi mladých. Je pro vás velkým překvapením, že to skončilo takto?
Mluvit o titulu se ani nedalo, ale věděli jsme, že můžeme být nahoře. Dorostla nám generace mladých, která je zvyklá vyhrávat, k tomu my starší zkušenější a najednou to šlo. Zvlášť když se na začátku roku povedla série a dostali jsme se nahoru. Pak už bylo jasné, že máme šanci, která se nemusí opakovat. I třeba kvůli tomu, že po sezoně odchází Tomáš Babák. Podle mě je to nejlepší hráč, který v Česku zatím ještě hraje.

Je to jičínský odchovanec jako většina. z vás. Jak vůbec vzpomínáte na začátky v Jičíně?
Byly fajn. Házenou hráli táta i strejda, asi v sedmi mě vzali na první trénink a chytlo mě to. Kolektivní sporty jsou pro mě, jičínská základna je velmi dobře vedená, což ukazují nejen nynější výsledky, ale i to, kolik nás je v prvním týmu.

V něm hrajete jako amatéři. Jak to jako mistři republiky vůbec berete?
Já už bych neměnil. Jak házenou, tak Jičín. Amatérské podmínky jsou skoro v celé extralize, nemám proto důvod měnit. Jen mám trochu obavy o házenou v Česku, asi by nebylo špatné, kdyby třeba extraliga mohla profesionální být. Možná se někde zaváhalo, obdobné sporty na tom jsou trochu líp.

Pak je ještě šance v zahraničí, tu třeba zkusil váš bývalý spoluhráč Ondřej Šulc.
Pro mě už to není, i když třeba dřív člověk ve skrytu duše doufal. Ale teď bych hodně váhal, mám v Jičíně zaměstnání, kde jsem spokojený. A házenou mám jako skvělého koníčka, vedle hraní už zkouším trénovat malé děti.

U těch cesta k letošnímu titulu v Jičíně před lety asi začala. Jak bude pokračovat?
Já myslím, že se od současného trendu nebude ustupovat. I když je to stále těžší, talentovaní hráči stále jsou a za pár let by mohli hrát v prvním týmu.