FIA tak zmařila geniální obchodnický tah britského obchodníka Charlese Nickersona. Ten vykoupil za 2.5 milionů euro dva vozy, získal od TWR Toma Walkinshawa převodovku a motor a s tímto nezbytným minimem se chtěl účastnit závodu. Jeho vozy by se pravděpodobně nekvalifikovaly, a kdyby se jim to podařilo, s velkým odstupem by uzavíraly startovní pole. Prodejem reklamních práv by však Nickerson získal prostředky nejen na dopravu mezi jednotlivými velkými cenami, ale podstatná částka by mu ještě zůstala.
Sport tak ustupuje do pozadí. Jediným cílem Phoenixu bylo vydělat a nikoli bodovat. Proto je rozhodnutí FIA správné. Formule 1 by potřebovala dvanáctý tým, ale než takový, to radši žádný. Sportovní kolbiště by neměla být místem pro výdělečné praktiky otrlých businessmanů.
Pokud by se chtěl Charles Nickerson plnohodnotně účastnit šampionátu formule 1, musel by zakoupit Prost i s jeho závazky. Taková transkakce by ho přišla na 35 milionů euro.
I výběr jezdců vypovídá o tom, čeho chtěl, či nechtěl Nickerson dosáhnout. Po odřeknutí Tomáše Engeho, jehož manažer Antonín Charouz celkem správně odhadl situaci, měli jet Argentinec Gaston Mazzacane a Brazilec Tarso Marques.
Mazzacane za sezonu u Minardi a čtyři závody u Prostu nezískal ani bod. Marques startoval tři roky s minardi, ani jedna sezona však nebyla úplná a body rovněž nezískal. Oba mají však jedno společné. Mají za sebou silné sponzory. Příliš rychlí by nebyli, ale přinesly by do Nickersonova projektu další finance.
