Až uvidíte zápas znojemských florbalistů, zaměřte se na jejich střídačku. Ne, ten člověk v civilu udílející pokyny není zraněný nebo distancovaný hráč, ale trenér. A možno říct, že úspěšný.
Přitom Janu Šťastníkovi bude za týden teprve 21 let.
Mezi trenéry je bezkonkurenčním benjamínkem, tým TJ SAM73 Znojmo však zatím dovedl na druhé místo druhé nejvyšší soutěže.
Kde se vzal na střídačce týmu, který touží znovu postoupit mezi českou florbalovou elitu? „Loni jsem trénoval tým žen, ten skončil.
Přešel jsem k mužům, ale měl jsem trénovat béčko a u áčka pomáhat Martinovi Andrlemu jako asistent. Jenže ten po dvou týdnech letní přípravy kvůli rodinným důvodům skončil. Domluvil jsem se s vedením, že to bude provizorium, které však trvá až doteď,“ vysvětluje Šťastník.
Sám však pociťoval handicap především ve zkušenostech, proto nejprve trénoval dva měsíce s bývalým hráčem Petrem Chocholou, a když skončil i ten, našel pomoc alespoň taktéž u někdejšího hráče Davida Mahra, který mu začal dělat asistenta.
„Hráči ho berou, je to bývalý kapitán.
Nastínil jsem mu svou vizi a také jsem chtěl, aby se někteří bývalí hráči, kteří dříve museli odejít, vrátili,“ vysvětluje.
Znojmu se povedlo nazpět nalákat Pavla Paláta, Petra Ostrého a hlavně Petra Slámu, s nimiž si může směle troufat splnit cíl finálové účasti v letošním ročníku první ligy.
Jakou pozici si Šťastník dokázal vybudovat u hráčů, z nichž většina jsou jeho vrstevníci, s nimiž vyrůstal a hrával? „V létě bylo hodně znát, že kluci nevnímají, co jim říkám, ale že jim to říkám já, a polemizovali, jestlimám pravdu.
Teď už mě berou mnohem víc.
Navíc ti starší, kteří se vrátili, řeší opravdu jen to, co říkám, a nehledí na to, že jsem o tolik mladší,“ je spokojený. „Snažím se být kamarádský, direktivně to vmém případě asi ani nejde, ale zároveň musím mít poslední slovo, protože odpovědnost za výsledky nesu já jako první,“ upozorňuje.
K tomu, aby se na lavičce pohodlněji usadil, přispěla prý nejvíce šňůra osmi vítězství v průběhu října a listopadu. „Najednou hráči začali dělat nadšeně všechno, co jsem chtěl, a šli by běhat i do desetistupňového mrazu, kdybych to řekl. V týmu zavládla pohoda a myslím, že cíl, který jsme si vytkli, je reálný,“ říká Šťastník.
