Florbalista Kožušník patří k elitě

Havířov - Je jen šest lepších florbalistů na světě, než je Pavel Kožušník z Havířova. Takový je výsledek prestižní ankety trenérů o nejlepšího florbalistu světa. Před Pavlem Kožušníkem skončili tři Švédové, dva Finové a jeden Švýcar. "Já bych to zas tolik nepřeceňoval. Ta anketa byla zkreslená podle toho, jak komu vyšlo mistrovství světa,“ řekl skromně hráč extraligového Torpeda Havířov.

Jenže vy jste na světovém šampionátu ve Švédsku zářil. Přesto není zrovna obvyklé, aby na tak vysoké příčce byl hráč v podstatě z provinčního Havířova.
Havířov je zatím provinční tým, ale třeba jednou z něj bude velkoklub... Ne vážně, před mistrovstvím jsem půl sezony strávil ve Švýcarsku. Pak jsem se vrátil do Havířova, dostal jsem novou chuť do hry. Ale na mistrovství světa jsem těžil ze souhry celé lajny. Klidně mohli vybrat bráchu nebo Radima Cepka.

Co to pro vás znamená, být sedmým nejlepším florbalistou světa?
Skončil jste o dvě místa pozadu za florbalovou legendou Niklasem Jihdem. Samozřejmě to potěší, ale nepřeceňuju to. Třeba budu taky jednou legenda jako Jihde... (smích)

V anketě hlasovali trenéři. Nevyhlédl si vás některý z nich?
Nabídky jsem měl už po mistrovství světa, jenže já už nikam nechci chodit. Byl jsem rok a půl ve Švýcarsku, takže vím, jaké to je. Kdybych měl o čtyři pět let méně, zkusil bych jít hrát někam do Skandinávie. Ale je mi devětadvacet a taky musím myslet na jiné věci, než je florbal. Jde o rodinu, práci.

Ve Švýcarsku jste nebyl zrovna spokojený, že?
Spokojený jsem s tím, že jsem si zkusil, jaké to je, naučil jsem se jazyk. Co se angažmá týče, něco mi naslibovali, a pak to bylo jinak. Co se herní stránky, preferuje se tam jiné myšlení. Naštěstí jsem ke konci hrál s Radimem Cepkem, jinak by mě to nebavilo.

V reprezentaci jste oporou, teď jste v Havířově hrajícím asistentem. Jak se vyrovnáváte se zodpovědností za tým?
Hraju pořád normálně, pořád stejně. Nestresuju se tím, že by na mě mohl někdo spoléhat.

Máte dva bratry, kteří také hrají florbal na vrcholové úrovni. Čím to je, že jste se tak vypracovali?
Nevím. Odmala jsme hráli hokej. Prostřední brácha přešel na florbal první, já s nejmladším později. Jako malí kluci jsme na dvorku pořád šmrdlali s hokejkou a tenisákem, a to je florbalu dost podobné. Asi máme talent, ale taky píli. Často trénujeme.

Co musí kluci obětovat, aby se dostali tak daleko jako vy?
Musí mít chuť do hry a začít v mládí pilovat fyzičku. Na technice už to dnes tolik nestojí, záleží hlavně na běhání a zpracování míčku v rychlosti. Nějaké driblování, přecházení přes tři protihráče, to na vrcholné úrovni nejde.

Jakou máte ještě motivaci?
Rád bych se s Havířovem umístil co nejvýše v extralize. Chceme se vypracovat v klub, který bude hrát nahoře. No a za dva roky bude mistrovství světa v Praze. To by bylo pěkné loučení, kdybych to měl jako Anders Hellgard, který má zlato ze šampionátu a vyhrál i tu anketu.

Takže po pražském mistrovství světa chcete končit?
Záleží na zdraví a taky na tom, jak se mnou bude spokojená manželka... Ale kdybych šel na beka, mohl bych se držet do čtyřiceti. Tam se tolik nemaká. No a pak přesedlám na gólmana a budu chytat do pětačtyřiceti...