Tou zemí je Čína. A za rozhodnutím „strany a vlády“, proč se učit právě florbal, stojí olympiáda. Paradoxně ta zimní, kterou bude Peking hostit v roce 2022. „Proto je třeba zpopularizovat hokej, k čemuž vláda vyčlenila nemalé prostředky. Florbal je jedním ze způsobů, jak rozšířit povědomí o hokeji a získat nové hráče,“ popisuje Čech Michael Blažík, který působí v Šanghaji jako jakýsi florbalový misionář.
Je mu 25 let, vystudoval práva a už před dvěma roky jako trenér vedl na světovém šampionátu Jižní Koreu. Později si ho vyhlédli právě Číňané, počkali, až dostuduje, a teď je učí. „S rostoucí životní úrovní Asiaté čím dál častěji vyplňují volný čas sportem. Florbal tu díky jednoduchosti roste raketovým tempem. A objevuje ho i Čína,“ říká Blažík
Florbal sem zanesli pracovníci skandinávských firem, kteří se nyní sami snaží rozvíjet první čínské kluby. Učí ho na školách, a především v něm mnozí vidí investici. Blažík míní: „Sport je v Číně považován za jednu z nejperspektivnějších oblastí a investoři utrácejí velké peníze s vidinou budoucího zhodnocení.“
Třeba florbalové turnaje už pravidelně hrají v Číně stovky lidí.
Florbal zkouší i v NHL
Ovšem florbal i další sporty tu narážejí na čínskou mentalitu. „Jednou z nich je nulová sportovní kultura,“ řekne Blažík a popisuje, jak tu donedávna neexistoval žádný organizovaný sport. Žádné ligy, mládežnické oddíly, turnaje. Jen centra, kde olympionici procházeli drilem.
I proto Číňané bazírují na objektivním hodnocení. A tak na Blažíka, jinak spíše svobodomyslného trenéra, tlačí, aby vytvořil pravidelné testy. „Že třeba překonají překážkovou dráhu v určitém čase. Já s tím nesouhlasím, ale pro zdejší rodiče je to něco hmatatelného, takže budu muset ustoupit.“
V okolí Pekingu a Šanghaje už vznikají pravidelné soutěže, jenže mnohdy hapruje jejich organizace. Však Blažík popisuje: „Florbal hlavně v začátcích těžil z nadšení a dobrovolnictví, bez něj by nikdy nemohl vyrůst. Číňané však zdarma nebo pro radost pro nikoho nic neudělají. Nemůžete tak počítat s žádnou dobrovolnou pomocí. A i když si pracovníky zaplatíte, kvalita práce a pracovní morálka jsou tak nízké, že je často lepší si vše udělat sám.“
I proto Číňané a společnosti, které se rozvojem florbalu zabývají, hledají trenéry v Evropě. Touží po velkém rozvoji. „To jejich megalomanství je pro florbal přínosné.“
Čína však není jedinou zemí, kde je florbal prostředkem ke zpropagování hokeje. „Už sedm nebo osm klubů v NHL si skrz florbal buduje svou komunitu,“ říká Šuman.
Začali s tím v Dallasu, nakoupili tisíce hokejek (florbalek) a vybavili jimi přes 300 škol s 200 tisíci žáků. Kampaň stavěli na boji proti obezitě, ale je tu i jiný důvod: Texas rozhodně není poset zimními stadiony, když ale pro sport s hokejkou zapálíte dítě, tak kam se přijde podívat na své vzory? Ano, na hokej do Dallasu.
I tady s misionářstvím pomáhali Češi z pražského klubu Bohemians. Florbal se díky nim dokonce hraje i v „českém“ městečku West, kde se lidé hrdě hlásí k českým předkům.
Spojené státy na letošním šampionátu v Lotyšsku skončily jedenácté, jako nejlepší neevropský celek. Je ale jasné, že i jim bude ještě roky trvat, než se dotáhnou na čtyřčlennou špičku. Že ani učící se Čína nenaruší nadvládu Finska a Švédska, kterým sekundují Češi a Švýcaři.
A to mnohé z diváků odrazuje.
Na florbale v Africe...
Filip Šuman, který je také viceprezidentem Mezinárodní florbalové federace, to vnímá: „Třicet let byla v hokeji úplně stejná situace jako u nás. Medaile získávaly jen čtyři země. Až v 90. letech přišel zlom a dneska má šanci třeba sedm zemí. Navíc velkou výhodou florbalu je, že se dá hrát všude. Rozšiřuje se i v Africe, kde to pro mě bylo ještě nedávno nepředstavitelné.“
A přidává příklad z Dánska: „Tam si olympijský výbor vybral florbal za jeden ze sportů, který chce extrémně tlačit, protože mu může přilákat strašné množství dětí. Za poslední dva roky o 50 procent zvětšili základnu a už tady to bylo vidět.“
Dánsko skončilo páté!
Ano, duely mezi pátým až dvanáctým týmem byly na šampionátu v Rize vyrovnanější než v minulosti, jenže když pak se měly postavit týmům z první čtyřky, nastal nudný beton. I proto florbal přemýšlí nad změnou pravidel, která by nutila útočit. Třeba nad časovým limitem jako v basketbalu, nad zákazem vrátit se za půlku. Nad ofsajdy.
Kdy se tedy florbal konečně zbaví nálepky sportu čtyř zemí?
