Cyklistická epopej bikerských dvojic svými proporcemi děsí, pokaždé však zláká 1 200 účastníků, na něž čeká krutá dřina - letos 718 kilometrů délkových a bezmála 15 výškových, po vinicích kolem Kapského Města a v těsném kontaktu s přírodou.
"Vídali jsme opice, hady. Ti jsou hodně nepříjemní," otřásl se Kulhavý. Loni jel na počest Burryho Standera, který dvakrát závod vyhrál a pak po srážce s autem přišel o život. "Vyhrát Cape Epic je pro bikera hodně prestižní věc, možná srovnatelná s triumfem na mistrovství světa," říká Kulhavý.
Nevedla však k němu jednoduchá cesta. "Nejhorší je asi čas startu, to máte problém do sebe vůbec dostat nějaké jídlo," přiznává a Hynek vypočítává: "Budíček ve 4.30, start v 7, cíl okolo 11. hodiny. Pak vyhlášení, rozhovory, dopingová kontrola, oběd, masáž a odpočinek do večeře, kterou míváme v šest. Usínat se snažíme kolem deváté." A ráno zase nanovo. Osm dní.
"Únava se kupí," vypráví Kulhavý a připomene kolorit etap: defekty, roztržené řetězy, pády a k tomu pokaždé i časové ztráty. "Jede se převážně v technických pasážích, třeba jen metrovým průsekem v křoví, letíte čtyřicítkou po velkých a ostrých kamenech."
Hynek doplňuje: "Velikou záludností jsou trny." Sám ví, jak pichlavé jsou. V prologu se nadopoval sebevědomím, s německým parťákem Mennenem dojeli třetí a začali naplňovat svůj sen o vítězství. Pak ho 1. etapa poslala do kolen - opravy série defektů jim sebraly sedm a půl minuty. "Hned následující den však ukázal, že na Epicu se prostě dějí věci," kroutil hlavou.
Ztráta po problémech soupeřů najednou zmizela a český biker od té doby šplhal pořadím až do jeho čela. Před průběžně druhým Františkem Raboněm má po pátku výhodu bezmála 10 minut. "Vypadá to hodně, ale už tolikrát jsme byli svědky toho, co se může během etapy stát," tvrdí. Až v neděli, pokud přežije i dvě poslední etapy bez trablů, bude moci slavit žlutý trikot v bikerské Tour de France.
