„Připadá mi to tak dávno,“ usmál se Chris Froome. Před časovkou v Logroňu vzpomínal v úterý na jinou, podobně dlouhou.
Odehrávala se před šesti lety v Salamance. A on, který měl být ve Španělsku jen pomocníkem Bradleyho Wigginse, nejen že v ní svého mistra porazil, navíc dočasně oblékl i červený dres lídra závodu. „Tohle jsem vážně nečekal,“ říkal tehdy a sliboval, že v dalších dnech bude opět k ruce Wigginsovi.
Tal día como hoy en 2011 Chris Froome se vestía por primera vez de rojo en la Vuelta como líder. Fue en Salamanca tras la contrarreloj https://t.co/UE8IjD5lbi
Před Vueltou 2011 byl šéf týmu Dave Brailsford rozhodnutý, že Frooma po sezoně ze stáje Sky vyhodí. Proč by si ho také nechával po předchozích průměrných výsledcích, že?
Tím víc jej šokovalo, když najednou na Vueltě zářil. Ke konci závodu dokonce Frooma vyvázali z Wigginsových služeb, coby „volný hráč“ si dojel pro celkové druhé místo a líčil: „Tolik jsem se toho tu naučil. Jak neútočit bezhlavě. Jak šetřit v horách energii. Jak si udržet formu tři týdny.“
Rázem mu Brailsford přinášel další smlouvu málem na stříbrném podnose. Nedlouho poté navíc lékaři zjistili, že předchozí slabé výkony mohla zavinit parazitická nemoc bilharzie, kterou si už mnohem dříve nejspíš přivezl z rodné Keni.
Vuelta 2011 objevila Frooma.
„Byl to zážitek, který mi změnil život,“ říká.
Bez ní a bez dalšího kontraktu ve Sky by možná nikdy nevyhrál Tour.
Ovšem Vuelta objevuje i letos. Na hlavní jeviště podniků Grand Tour uvádí Miguela Ángela Lopéze a Michaela Woodse.
Dva muže s podivuhodnými osudy.
Woods: Chris mě inspiroval
Už třicetiletý Kanaďan Woods hrál v dětství hokej a snil, jak bude v NHL útočníkem Toronta. Stal se však atletem a ne ledajakým - panamerickým juniorským šampionem na 1 500 metrů. Jenže únavová zlomenina pravé nohy a dvě nepříliš vydařené operace jej v roce 2011 přinutily dát atletice sbohem. Dostudoval univerzitu, začal pracovat pro obchod s běžeckou obuví a kvůli udržení kondice jezdil na otcově kole.
Až jej v roce 2012 kamarádi umluvili: Zkus si amatérské závody.
Což byl den, který jemu změnil život.
Události nabraly rychlý spád. Na podzim 2015 měl kontrakt u prvodivizního týmu Cannondale, loni jel olympiádu, letos na Giru poprvé Grand Tour, teď je lídrem své stáje a v horách stíhá Frooma. „To je pro mě obrovská čest,“ říká.
Canadian cyclist Michael Woods moves into 8th at Vuelta https://t.co/5cqw1BufEK https://t.co/pLIQerL93b
Jeho vzor? Jaké překvapení: Chris Froome. „Inspiroval mě svou autobiografií,“ tvrdí. Proto se osmělil a požádal Brita o debatu na téma nástrahy života profesionálního cyklisty.
„Mou výhodou je, že nejsem označeným mužem jako Chris, mohu se pohybovat jako normální kluk, nesledují mě pořád kamery, nedoprovázejí mě bodyguardi,“ soudí Woods.
Ovšem co není, může být.
Jen tu časovku se musí naučit. „Před Vueltou jsem dva měsíce ani neseděl na časovkářské koze,“ přiznává. V Logroňu dojel v úterý na 37. místě, celkově je desátý. „Tak zase zkusím nahnat čas v kopcích,“ chystá se.
Lopéz: Na titul jsem ještě mladý, ale jednou, kdo ví...
Těm v minulém týdnu vládl Kolumbijec Lopéz. Stejně jako Froome při ročníku 2011 ani on letos nepřijel na Vueltu coby lídr své stáje Astana, tím byl pochopitelně Fabio Aru. Ale i Lopézova role se změnila. „Poslouchal jsem týmové příkazy, pomáhal Fabiovi a najednou mi dali svobodu,“ vypráví.
Šéfové týmu viděli dynamit v jeho nohách.
PODRUHÉ. Miguel Angel Lopez ovládl na Vueltě další dojezd s vrcholem na kopci. Tentokrát se radoval v Sieře Nevadě.
V úvodním týdnu ještě v roli domestika nabral ztrátu 3:40 minuty, zato pak dominoval ve dvou horských etapách a na sociálních sítích se hned objevily jeho kresby v kostýmu Supermana.
Tu přezdívku má od šestnácti.
Při tréninku v Kolumbii jej tehdy pořezali noži vyzbrojení zloději, kteří mu chtěli ukrást kolo. Mocně se opřel do pedálů a ujel jim. Načež hlasatel juniorského závodu Kolem Kolumbie, kde Lopéz na stejném bicyklu vyhrál, odvyprávěl jeho příběh divákům: „Letěl jako Superman.“
Svým dětstvím, kdy denně šlapal na kole ze školy do strmého kopce, ale i raketovým nástupem mezi elitu připomíná krajana Quintanu.
Loni senzačně ovládl závod Kolem Švýcarska. Při debutu na Vueltě však v srpnu 2016 přišel po pádu o tři zuby. V listopadu ho při tréninku srazilo auto, zlomil si holenní kost a 250 dnů nezávodil. Když se vrátil, upadl při sjezdu ve Švýcarsku a zlomil si palec na ruce.
Teď je konečně zdravý. Ujíždí i svému idolu Albertu Contadorovi. Po časovce drží šesté místo. A říká: „Ve 23 letech jsem ještě mladý na titul z Grand Tour. Ale jednou, kdo ví.“
