Cyklisté během 15. etapy na Vueltě | foto: Profimedia.cz

Pro tebe, táto. O Majkově sólojízdě, zmrzlině na Vueltě i vařených vajíčkách

  • 1
El Barraco (Od našeho zpravodaje) - Rozsáhlé lány pastvin v okolí městečka El Barraco jsou celé černé, následek zničujících letních požárů. Šance nikoho z velkých favoritů Vuelty však ve druhé víkendové horské etapě Vuelty neshořely. Jen Richard Carapaz z Ineosu už v pelotonu nebyl, což po svém sobotním odstoupení okomentoval slovy: „Jsem prázdný a vyhořelý.“

Všeho moc škodí, pochopil Richard Carapaz na španělské Grand Tour. Letní čtyřkombinace Kolem Švýcarska - Tour - olympiáda - Vuelta byla vyčerpávající a pro 28letého Ekvádorce až příliš dlouhá.

„Chtěl jsem pomoci týmu, ale ve vedru jsem tu nesmírně trpěl,“ říkal.

Ach ano, vedro. Co jiného byste také od srpnové návštěvy Andalusie očekávali, že? „Při jedné z etap jsme naměřili dokonce 43 stupňů. Šílené,“ hlásil Koen Bouwman z Jumba. 

Lídr závodu Odd Christian Eiking se přidával: „Bylo tu větší vedro, než jsem si dovedl představit. Přitom já jsem kluk skoro od Severního pólu, zvyklý na úplně jiné teploty.“

V neděli už se peloton posunul do Kastilie a středního Španělska, přesto teploměr nadále ukazoval 33 stupňů. Až symbolicky je jedním ze sponzorů tohoto ročníku Vuelty výrobce zmrzliny, protože takové reklamní „dárky“ si každý nechá líbit.

Etapa, která nabízela čtyři horské prémie, včetně dvou první kategorie, a měla v itineráři dvě ze tří nejdelších stoupání letošního vydání závodu, působila na první pohled jako velmi tuhý test vrchařských schopností. 

Přesto se žádné krkolomné akce mezi favority nekonaly.

Chlape, ty jsi hrdina

„Trať nebyla ideální pro bitvu, ve kterou asi všichni doufali,“ sdělil Enric Mas z Movistaru, čtvrtý muž pořadí. Ani závěrečná prémie 3. kategorie se nestala pro skupinu favoritů rozdílovou a z jejího vrcholu ještě následoval sjezd do cíle.

Což nikterak nebránilo uprchlíkům z nižších pater výsledkové listiny, aby si uspořádali svůj vlastní závod. V jeho popředí se odehrál souboj dvou výrazných postav světové cyklistiky, které už dlouho nic nevyhrály.

Přesněji:

Rafal Majka čekal na vítězství 3 roky a 361 dnů.

A Steven Kruijswijk dokonce 7 let a 12 dnů.

Majka se v dresu týmu UAE Emirates vydal vpřed s Fabiem Aruem z Qhubeky, jenže ten hasl jako svíčka, a tak se Polák od něj 89 kilometrů před cílem odpoutal.

Následovala Majkova famózní sólojízda. Marně se k němu z druhé pozice snažil přiblížit rovněž osamocený Kruijswijk, jemuž pro tentokrát sportovní ředitelé Rogličova Jumba ponechali volné ruce.

Majka v rychlé horské etapě na Vueltě dotáhl sólo únik, Eiking drží vedení

Rafal Majka oslavuje vítězství v 15. etapě Vuelty.

„Primož (Roglič) měl ve stoupáních podporu dalších našich kluků, ale v případě potřeby bych se i já k němu mohl vrátit,“ vysvětloval Nizozemec. „Takhle v Jumbu pracujeme: jedeme i na etapová vítězství, ale když je potřeba, z úniku se vrátíme.“

Rovněž  Majka se pro ten den přeškolil z pozice pomocníka (a tím byl na Tour při práci pro Tadeje Pogačara skvělým) do role útočníka - a v 31 letech se konečně opět dočkal vítězné oslavy. 

Na posledním kilometru vztyčil prsty a ukazoval jimi k nebi.

„Chtěl jsem vyhrát pro svého otce, který nedávno zemřel,“ vyprávěl. „Také proto to pro mě není lehký rok a měl jsem špatný start do sezony. Ale dnes jsem na nikoho nečekal, jel jsem si své tempo a chtěl jsem tohle udělat pro tátu... a také pro své dvě děti. Teď jsem šťastný.“

V pelotonu šlapajícím daleko za ním se chopila dirigentské taktovky parta stáje Intermarché - Wanty Gobert. Koho by před týdnem napadlo, že nikoliv Jumbo, Ineos nebo Movistar, nýbrž donedávna druhodivizní belgický tým bude kontrolovat tempo v horách Vuelty. 

Pustili se do toho už po první hodině etapy, kterou peloton při dlouhé tvorbě úniku prolétl vysokou průměrnou rychlostí 52 km/h.

„Bez kluků z týmu bych už dnes večer možná na sobě červený dres ani neměl. Patří jim obrovský dík,“ svěřoval se Odd Christian Eiking. Pořádný kus práce odvedl při této fušce i Jan Hirt, rozrážející vzduch na špici balíku při nekonečném stoupání Puerta de Mijares.

Hirt, strážce červeného dresu: Když jedu na někoho jiného, víc se zmáčknu

„Chlape, ty jsi hrdina, pořád v červené,“ hrnul se za Eikingem v cíli parťák Simone Petilli. 

Nor se na tiskové konferenci svěřoval: „V takové situaci, aby na mě tolik dřel celý tým, jsem nikdy nebyl. Připadal jsem si v bezpečí. A ve finále etapy jsem potom jen pozoroval své dva nejbližší soupeře Guillauma Martina a Primože Rogliče a držel se jich.“ 

POŘÁD VEDU VUELTU. Norský cyklista Odd Christian Eiking (vpravo) projíždí cílem a červený dres si ponese i do třetího týdne Vuelty.

Vzápětí dostal provokativní dotaz: „Mohl byste celý závod vyhrát?“

„To je velká otázka,“ usmál se, načež realisticky dodal: „Ne, nemohl.“

Po dni volna a úterním sprintersko-klasikářském dějství přijde ve středu na řadu legendární výšlap na Lagos de Covadonga. „Mám obavu, že Covadonga už pro mě asi bude příliš těžká. Ale budu i tam bojovat a uvidíme, co se stane,“ pronesl.

Ze skupiny favoritů si v neděli pouze Adam Yates odskočil před cílem pro 15 sekund k dobru, což jeho spolulídr Egan Bernal kvitoval slovy: „Byla to dobrá akce pro morálku v týmu.“

Sám Bernal hlásil: „Cítím se lépe než v první půlce Vuelty.“

Celkově nicméně duu Ineosu dál patří 7. a 8. místo s více než čtyřminutovým mankem.

Ve vedení zůstává Eiking o 54 sekund před Guillaumem Martinem, o 1:36 minuty před Primožem Rogličem a o 2:11 před Enrikem Masem.

Tady vládne Sastre

Mimochodem, čekali byste, že plakátů s obličejem domácího favorita Mase bude po cílovém El Barraku nejvíc? Omyl. Takřka na každém rohu se na vás v centru městečka díval z fotografií jiný španělský cyklista: Carlos Sastre, šampion Tour 2008.

Ne, nenarodil se tady, ale vyrůstal tu a závodil za místní cyklistický klub, který dnes nese jeho jméno. V neděli dorazil coby vážený host. A tak i tiskovému středisku ve zdejší sportovní hale vévodila obří fotografie Sastreho oslavujícího ve žlutém dresu titul na Champs Elysées.

Ovšem na prohlížení fotografií neměl nikdo z aktérů Vuelty čas.

Byl to nesmírně dlouhý den při jejich putování napříč Španělskem. Matteo Trentin jej před startem etapy na Twitteru shrnul:

118 km autobusem na start
197 km závodu (plus 8,5 km neutralizovaného startu)
430 km autobusem do hotelu
Už včera uvařená vajíčka se dnes budou hodit!

Z El Barraka se hned večer vydávali týmovými autobusy k přesunu do Santanderu, metropole provincie Kantábrie, kde stráví pondělní volno.

Zbytek Vuelty se už odehraje na severu země, bude se proplétat silnicemi Kantábrie, Asturie a Galicie až do poutního místa Santiaga de Compostela ke korunovaci šampiona.

Během týdne má být příjemných 21 stupňů a občas i sprchnout.

Přesto naděje mnohých favoritů určitě shoří.