Tandem belgického týmu Corendon-Kwadro by začátek pohárového závodění nejraději rychle vymazal z paměti. Oba dva mají být oporami reprezentace, ale když její trenér sčítal ve Valkenburgu skóre, jen třikrát našel jednociferné umístění. Dva junioři se vešli do desítky, osmá byla Pavla Havlíková a nejlepším eliťákem byl při své premiéře v kategorii třináctý Boroš.
„Zhodnocení závodu? To je krátké. Byl jsem diskvalifikován za projetí depem,“ vysvětloval Bína. V pravidlech stojí, že ve chvíli, kdy závodník zavítá do mechanické zóny, musí buď měnit kolo, nebo se (jak tomu bylo v případě Valkenburgu) vzít si občerstvení.
Cyklokrosař Martin Bína
„To jsme měli povolené, protože bylo teplo,“ povídal Bína. „V závodech mám k sobě tři mechaniky, ale bohužel ani jeden pro mě neměl připravený bidon. Nevím, co se to stalo. Na konci depa už jsem viděl rozhodčího, jak zvedá ruku. Dělal jsem, že ho nevidím, pokračoval jsem dál, ale stejně mě pak zastavili.“
To byl třetí okruh závodu, neboli příliš brzy na to, aby se dala odhadnout připravenost na tak důležitou sezonu z pohledu českého cyklokrosu. Vše se v ní točí kolem jediného závodu - světového šampionátu v Táboře. „V závodě jsem se konečně cítil líp, ale z dvaceti minut se nedá nic usuzovat,“ říkal Bína. „Ale určitě jsem se cítil líp než minulý týden.“
Tým na svém webu sice psal, že se zotavuje ze střevní chřipky, on však mlžil: „Asi bych to nespecifikoval, bylo nějaké přetížení, možná přetrénování. Ale sezona bude ještě dlouhá. Odlétám teď na Mallorku, abych se trochu srovnal, potrénoval a 1. listopadu pokračuju v závodech v Belgii. Věřím, že to bude lepší.“
Cyklokrosař Radomír Šimůnek na trati v Lošticích
Stejná víra teď živí i Šimůnka, kterého poslední rok provázely zdravotní trable: nejdřív zánět oka, pak nalomená klíční kost, virus. Právě ten znovu zničil veškeré sny pro úvod nového cyklokrosového roku. Jarní tréninky ho sice naplňovaly optimismem, jenže po červnové svatbě absolvoval v Belgii zdravotní testy a nestačil se divit - bakterie se vrátila.
„A tentokrát vydržela dlouho, antibiotiky jsme se ji snažili zničit, ale i tak to trvalo skoro měsíc a půl,“ připomněl Šimůnek. „Takže do tréninku jsem se vrátil až v září a s tím se zázraky nedělají. Formu nemám, ale chtěl jsem bojovat až do konce závodu.“
To mu nakonec neumožnily technické trable, už na konci prvního okruhu se mu uvolnil „kufr“, zarážka držící tretru v pedálu. „Je to neuvěřitelné, ale vypadl mi šroubek,“ podivoval se závodník. „A než by mi přinesli druhou botu, nemělo to cenu. Náhradní boty v depu nemám, ale od teď si asi budu druhé tretry brát. Na důležité závody určitě. Byla to moje chyba, ještě den před závodem jsem to šteloval a asi málo utáhl.“
.
