Šéf a biker, to je nový Svorada

Brno - Starého psa novým kouskům nenaučíš, říká se. Nejlepší český cyklista posledních let Ján Svorada ještě starý zdaleka není, na sklonku své kariéry ale zvládá překotné změny. Čistokrevný silničář najednou přivyká horskému kolu a k tomu se učí vést jako manažer vlastní stáj Grisoft XCR.

"Baví mě to, ale zabírá to hodně času. Trénování jsem zatím ošidil," přiznává 37letý Svorada, který žije v Brně.

S kariérou jste se toužil rozloučit ve svém bývalém týmu, italském Lampre. Proč to nevyšlo?
Čas bohužel běží pro všechny a týmy raději dávají přednost mladým jezdcům, které si mohou vychovat.

Tak jste si postavil vlastní tým...
Dělám to s výhledem do budoucna, je to pro mě velká výzva. Všechno se ale řešilo dost pozdě, takže tuto sezonu beru jako nultou. Budeme v ní jezdit čtyři a budeme se soustředit hlavně na závody horských kol.

Vy jako špičkový silniční spurter se pustíte mezi stromy na biku?
Je třeba vypilovat techniku, ale zas taková překážka to není. Je to hlavně o výkonnosti a o zkušenostech, a ty mi nechybí. 90 procent tréninku stejně probíhá na silnici.

Nebojíte se na krkolomných terénech ani pádů? A drsných zranění?
Těm se nevyhnete ani na silnici. Zranění jsou sice asi rozdílná, ale zkušenosti s tím moc nemám. A snad ani mít nebudu (smích).

Jak jste zvládl přechod na funkcionáře?
No tak ten byl složitější. Dělám to celkem rád a bavímě to, akorát to zabírá hodně času a už je složité to skloubit s trénováním Do této chvíle jsem ho poměrně dost ošidil. Proto očekávám, že můj vstup do sezony bude trochu vlažnější.

Na co jste si musel zvykat jako manažer?
Hlavně na to, že finanční rozpočet není takový, abych si mohl dovolit zaměstnat další lidi, kteří by se starali o okrajové věci, jako třeba o kola nebo výrobu dresů. Pro mě to obnášelo jednání s potenciálními sponzory, organizoval jsem materiální zabezpečení, návrhy dresů, sestavení kalendáře. Bylo toho skutečně dost a jsem rád, že to mám za sebou.

Jaký chcete být jako šéf týmu?
Budu se snažit motivovat závodníky tak, aby měli z ježdění radost a abych byl schopen z nich vytáhnout to, co v nich je. Závodníci v mém týmu (Michal Přecechtěl, Jan Jobánek a Jiří Mikulášek - pozn. aut.) nedostávají žádný plat, jezdí za materiální vybavení a kompletní servis. Ale je to dobrý kolektiv a já věřím, že se můžeme měřit s nejlepšími. Pak můžeme dotáhnout tým na vyšší úroveň.