Poslední den tedy zcela překryl radost z předchozích vydařených etap?
Rozhodně. Na celkové podium jsem měl jen kousek a věřil jsem, že to na něj dotáhnu. Bohužel, ten poslední nedělní kopec byl na mě moc dlouhý. Jeli jsme v neděli přes pět kopců, které měly od 400 do 600 metrů a poslední dva z nich byly prémie 1. kategorie. Už na předposledním jsem lehce odpadal z první skupiny, kde šlapalo zhruba 20 lidí. Takže na jednu stranu je asi spravedlivé, že jsem v ní nakonec nezůstal, ale na druhou stranu... hodně to mrzí.
Co vám chybělo, abyste po posledním stoupání na Col d´Eze ztrátu na lídry dorazil?
Když jsem už byl po etapě pod sprchou, tak jsem si vyčítal: Sakra, ještě jsem tam mohl hodit velkou a dát tam posledního špurta do tý skupiny. Ale ten profil už byl asi přes můj limit. Také Rojas z Movistaru (celkově čtvrtý) tam se mnou odpadal, ale díky tomu, že měl u sebe čtyři týmové kolegy, dotáhli ho ještě zpátky dopředu. Já tam zůstal z týmu sám, ale to není výmluva. Prostě jsem měl s nejlepšími vydržet.
Do vaší skupiny se propadl i Ital Nibali. S ním se na stahování lídrů nedalo spolupracovat?
Ten to zkoušel v předposledním kopci. Ale měl vpředu odskočeného z týmu Fuglsanga, tak se do stíhání nehnal. V mé skupině byl z první desítky pořadí i Maxim Monfort, ale pomohl mi s taháním tempa vlastně jen Dries Devenyns z Giantu, který se mnou loni jezdil v Omeze. I díky němu jsme nějakou ztrátu sjeli, ale nakonec bylo v podstatě jedno, jestli jsem celkově skončil na 15. nebo 30. místě. Co se dá dělat.
Předchozí etapy však pro vás byly důkazem, že formu máte, ne?
To ano. Ale ještě tak dva dny potrvá, než se oklepu z toho obrovského zklamání z posledního dne. Bylo to osm seriózních etap, jsem z nich docela utahaný. Ze začátku jsem rozjížděl spurty Tomu Boonenovi a Giannimu Meersmannovi, což mě taky stálo dost sil. Koncovka každé etapy pak byla na doraz. Ale až se z toho oklepu, začnu přemýšlet o klasikách.
Jaké vás čekají?
V neděli jedu San Remo a pak Harelbeke, Gent-Wevelgem, Kolem Flander, Paříž-Roubaix a navrch ještě premiérově Amstel.
Na San Remu nakonec organizátoři opět odebrali diskutabilní kopec Pompeiana, který chtěli do itineráře přiřadit. Mění to něco na vašich plánech?
Jedeme tam s hodně silným týmem, ve kterém budou i Cavendish, Boonen a Kwiatkowski, takže tam budeme mít více lidí, kteří mohou jet o vítězství. Já tam dostanu trochu volnější roli, tak uvidím, co se bude dít na Ciprese nebo na Poggiu.
Pak už přijdou belgické klasiky. Která z nich by vám mohla sedět nejvíce?
Možná hned úvodní Harelbeke, to by mohl být celkem otevřený závod. Je to jen dvoustovka a hlavní favorité na Flandry by tam po sobě mohli ještě trochu koukat. Trať je oproti minulosti trošku změněná, proto si ji ještě příští týden pojedu projet. Ale právě tam bych mohl mít největší šanci.
Loni jste byl doslova nadšený z atmosféry i profilu Flander. Už se na ně těšíte?
Určitě. Tom Boonen je teď ve skvělé formě, takže ve Flandrech se určitě pojede na něj. Ale na druhou stranu, někdy je lepší být na pozici hned pod lídrem než být samotným lídrem. Něco bych z toho mohl vytěžit. Dneska jsem ještě z Francie odletěl na Mallorku, kde se chci během týdne dostat z únavy po Paříž-Nice. Potom už to bude vše o klasikách.
