František Raboň

František Raboň | foto: Vít Kocián/RoadCycling.cz

Raboň chtěl na Varech poděkovat týmu triumfem. Zastavil ho defekt

  • 4
Oči měl zarudlé, plné špíny, kterou si zmrzlými prsty vytíral. Do cíle zmoklého závodu Praha-Karlovy Vary-Praha přijel František Raboň na 17. místě. Počasí prý tolik nevadilo, to spíš výsledek. "Chtěl jsem vyhrát pro kluky z týmu, kteří odvedli nekutečnou práci," litoval cyklista.

V národním výběru byl jezdec profesionálního týmu HTC-Columbia lídrem, na zádech číslo 41 a za sebou dva elitní závodníky (třeba Jaroslava Kulhavého, vicemistra světa na horském kole) a čtyři závodníky kategorie do 23 let. "Musím je pochválit," děkoval svým spolujezdcům.

Moc lidí takové sestavě nevěřilo.
Měl jsem tam čtyři kluky, kterým je devatenáct let, nároďák se stavěl těžko. Ale všechna čest. Kluci měli zabalit ve Varech, ale tam bufet minuli, a pak jeli 80 kilometrů tempo i pro ostatní týmy. Já jsem chtěl zaútočit v motolském kopci, doskočil bych si ty tři ujeté, jenže mě zastavil defekt předního kola. Snažil jsem se kvůli klukům, chtěl jsem pro ně vyhrát, ale nedopadlo to.

Zdá se, že vám není přáno, když závodíte v Čechách - mistrovství republiky, Vary...
No bohužel, možná i proto, že kluci z ostatních týmů se trošku bojí se mnou odjet. Tím je to dáno. Ať se objevím v kterékoliv skupince, tak ty lidi se mnou nepojedou a vrátíme se zpátky do balíku. A když se to zopakuje desetkrát... Nejsem stroj.

Nechtěl jste změnit taktiku?
Takhle to bylo super. Kdyby odjelo dvacet lidí, tak by se to těžko sjíždělo, ale takhle jsme věděli, že těch deset odjelo na 10. kilometru a jet jich 260, to je strašně těžký. Pak taky začal jejich náskok padat, a já jsem chtěl, aby jsme je v Motole dojeli. A skoro to tak bylo. Jenže přišel ten defekt.

Jak se osvědčil biker Kulhavý jako spolujezdec?
Výborně, klobouk dolů. Má všechny vrcholy za sebou, sezonu měl neskutečně úspěšnou. Přijel přesto, že viděl ten déšť, klidně mohl zabalit někde ve Varech, ale objel to celé. Celý tým pracoval na 110 procent, jen mě mrzí, že jsem pro ně nemohl vyhrát.

Bolí to, když českou klasiku nevyhrávají Češi?
Úroveň závodu je rok od roku vyšší, v pelotonu je to půl na půl cizinci - Češi. Už to není jako před pěti lety, kdy byla převaha domácích a bylo asi jednodušší zvítězit. Teď sem jezdí týmy, které já potkávám na těch velkých závodech. je na nich vidět, že tady zúročí ty zkušenosti. Někteří závodníci tady doplatí jenom na tu vzdálenost.

Nedalo se domluvit s českým Whirlpoolem?
Bohužel měli stejnou taktiku jako na mistrovství republiky. Když jsem byl odjetý s kluky z Hradce, tak se jim moc jet nechtělo. Žádná pomoc se asi nedá čekat.

Byl to váš poslední závod sezony?
Ještě ne, příští týden pokračuju jednorázovkou v Německu a pak poslední dvě sprinterské klasiky Paříž-Tours a Paříž-Bourges.

Co s tímto závodem dál, cyklistická federace UCI ho povýšit nechce.
Já těm pravidlům moc nerozumím. Bylo by to dobré, já bych mohl přijet s celým týmem, stejně Roman, na druhou stranu by se tady zase neobjevilo tolik Čechů, kteří by tu nesměli startovat.

Jakou má úroveň v očích profesionála z kategorie ProTour?
Vysokou, a jestli se podaří tuhle tradici udržet, každý rok to bude o stupínek výš. Tohle byl 65. ročník, Vuelta má jenom o deset let víc. Vary už se dají rovnat s historickými závody, jsou prestižní i pro cizince, mohla by se z nich stát klasika i ve světovém měřítku.