Prožil trochu zvláštní Tour. Ano, z týmového hlediska byl maximálně spokojený. Se stájí Alpecin-Deceuninck ovládli čtyři etapy, a navrch získali zelený dres.
Byl to právě van der Poel, kdo byl pro sprintera Jaspera Philipsena největším pomocníkem. Dostával ho na ideální pozice, rozjížděl mu závěrečný sprint. Bez jeho podpory by dost možná měli triumfů o několik méně.
„Jsou v tuto chvíli pravděpodobně nejlepší sprinterské duo na světě,“ chválil je sportovní ředitel týmu Christoph Roodhooft.
Jenže pak je tu druhá strana. Ta z pohledu osobních výsledků.
A za ni van der Poel být šťastný nemohl.
SPRINTERSKÉ DUO. Jasper Philipsen týmovému kolegovi Mathieumu van der Poelovi, který mu výrazně pomohl k vítězství ve čtvrté etapě Tour.
„Z osobního hlediska určitě spokojený nejsem. Nebyl jsem v top formě,“ ví osmadvacetiletý Nizozemec.
Šancí na triumf přitom mohl mít dost. Sedět mu měly náročné klasikářské etapy na začátku v Baskicku, třetí týden zase nabízel skvělé šance pro úniky. O ty se sice pokoušel a celkem čtyřikrát se během Tour vydal před peloton. Jenže když jeho soupeři přiostřili tempo, on brzy odpadal.
Tour tak dokončil s nejlepším výsledkem v podobě dvanáctého místa. To však zapsal v rámci rozjíždění sprintu Philipsenovi. V etapách, v nichž úkoly pomocníka neměl, končil až ve třetí čtvrté desítce, daleko za pozicemi, které od něj všichni čekají.
„Neměl jsem na to,“ uvědomuje si. „Ale mělo to svůj důvod. Hlavně ve druhém týdnu jsem cítil fakt špatně, byl jsem nemocný.“
Philipsen během Tour popisoval, jak jeho parťák kašlal, po prvním volném dni prý ztratil hlas. Nebylo divu, že když se van der Poela ptal, jestli by nebylo tentokrát lepší jet na něj, Nizozemec odmítl.
„Říkal, že jsem na tom lépe, že se moc necítí,“ líčil belgický sprinter.
Do Glasgow ve formě
Až poslední den Tour si van der Poel opět pochvaloval, že se cítí lépe. „Bylo to samozřejmě pozdě. Na druhou stranu mám alespoň pozitivní vyhlídky,“ říká s nadějí.
Je jasné, co tím myslí. Už za méně než dva týdny ve Skotsku odstartuje mistrovství světa, na kterém samozřejmě nebude chybět.
Ba co víc, měl by být v pořádném zápřahu. Už dříve totiž avizoval, že na šampionátu nepojede jen na silnici, ale i na horských kolech.
V ÚNIKU. Mathieu van der Poel v úniku ve dvanácté etapě Tour.
„Horská kola pojedu víceméně bez specifické přípravy, nebude na ni tolik času,“ říká. „Ale aspoň tam pojedu bez většího tlaku. Prostě to zkusím.“
První závod ho čeká na silnici 6. srpna, v terénu se představí o šest dní později. Silniční trať měří 271 kilometrů, startuje v Edinburghu, odkud se cyklisté přesunou do Glasgow, kde absolvují deset čtrnáctikilometrových okruhů s krátkými, ale strmými výjezdy.
Tedy něco přesně pro něj.
„Ale také pro jezdce jako jsou Wout van Aert nebo Mads Pedersen,“ varuje. „Každopádně to bude tvrdý, ale zajímavý závod.“
I trasa horských kol má být těžká. „Je postavená podle současného trendu jako bylo olympijské Tokio,“ popisuje kouč českého týmu Viktor Zapletal. „To znamená hodně kamení, velkých skoků.“
Myslí už na Paříž
Horská kola van der Poel zkouší i s výhledem na olympijské hry v Paříži v roce 2024, kde by se na nich rád představil.
Aby ale takovou možnost měl, musí sbírat body do žebříčku hodnocení zemí. Nizozemsko je v tuto chvíli na 23. místě, aby mělo jistého alespoň jednoho závodníka, musí se o čtyři zlepšit.
NA HORSKÉM KOLE. Mathieu Van Der Poel na trati Světového poháru v Lenzerheide.
„Je to jednoduché. Jestli tam chci být, musím jezdit na horském kole. Je to sice risk, ale je nutný,“ uvědomuje si van der Poel.
I proto se mu hodí, že se už nyní cítí lépe.
„Teď si dám pár dní oddech, něco pořádného k jídlo a pití,“ plánoval po dojezdu Tour. „Pak objedu dvě městská kritéria a do mistrovství světa bych chtěl trénovat spíš už jen lehce. Možná si dám jen pár tvrdších tréninků, abych udržel tělo v zápřahu.“
A na šampionátu to bude chtít zase rozbalit. Tak, jak jsou od něj všichni zvyklí.
