Dlouhá léta mohly Belgičanky jen závistivě pokukovat přes hranice do Nizozemska na nezměrnou sílu cyklistek ze země tulipánů, které si tolikrát podmanily vrcholné závody.
Aby belgická žena vyhrála monument Kolem Flander? To se doposud stalo pouze jednou, v sezoně 2010.
Ovšem teď je tu Lotte Kopecká.
Po triumfu na Strade Bianche si podmaňuje v této sezoně i Flandry. Navíc znovu po úspěšném souboji s nizozemskou superstar Annemiek van Vleutenovou, olympijskou vítězkou a trojnásobnou mistryní světa, o níž se všeobecně hovoří jako o nejlepší současné cyklistce světa.
„Porazit Annemiek je úžasné,“ ujišťuje. „Chovám k ní obrovský respekt. Ve stoupáních je rozhodně lepší než já, tam se mohu jen snažit, aby mě nesetřásla. Že se mi to povedlo a ve spurtu jsem ji pak porazila, je obrovskou injekcí pro mé sebevědomí.“
Rodačka z Rumstu v provincii Antverpy (s „českým“ příjmením po pradědečkovi, který do Belgie emigroval) byla za cílem na roztrhání, šla z rozhovoru do rozhovoru.
Rodí se nová belgická celebrita, tvrdili reportéři.
„Pro Belgičany jsou Flandry největší závod, jaký existuje,“ ujistila Kopecká. „Vyhrát ho v dresu belgické mistryně je něčím naprosto výjimečným.“
ŠTĚSTÍ. Lotte Kopecká v cíli Flander a na stupních vítězů.
Coby vítězka hned chtěla předávat i poselství:
„Holky, jezděte víc na kole.“
„Ženy, nebojte se mít velké sny.“
„Cyklističtí fanoušci, i ženské závody vás dokážou bavit.“
Vyprávěla, jak už po březnovém vítězství na Strade Bianche ji kontaktovala spousta dívek a ona jim ráda dodávala odvahu, že pokud se svému sportu opravdu oddají, je potom možné cokoliv.
Nebudu jen do počtu
Sama se stala cyklistkou v devíti letech, když následovala staršího bratra do cyklokrosového klubu. Později ji přijali na sportovní školu TopSport, kde se však věnovali pouze olympijským odvětvím.
A tak z terénu přešla na dráhu a silnici.
Po prvních juniorských úspěších se řádně zviditelnila i mezi dospělými, když se ve 20 letech stala v Riu 2016 nejmladší aktérkou olympijského silničního závodu cyklistek.
Byla tehdy především dráhařkou, která však na silnici umí zajet dobrou časovku i spurt. Věděla, že kopcovitá trať v Tokiu jejím dispozicím nevyhovuje.
„Ale nemohla jsem se vrátit domů s pocitem, že jsem na hrách sice byla, ale nic tam neukázala,“ vysvětlovala. „Podél pobřeží v Riu hodně foukal protivítr a peloton byl pořád pohromadě, tak jsem si řekla, že něco zkusím, vyprovokuji únik a pojedu nějaký čas vepředu.“
Nebojte se být mámy. Jak Deignanová šlape cestu profesionálním cyklistkám |
Jenže... nikdo se k ní nepřidal. Šlapala tedy 65 kilometrů přede všemi úplně sama.
„Chvíli jsem si říkala: Aha, co jsem to udělala? Zpětně jsem však moc ráda, že jsem se tak rozhodla,“ sdělovala tehdy po závodě. „Jasně, dostihli mě a já pak dojela pětačtyřicátá. Ale v televizi mě hodinu a půl zabírali. Taková publicita by jinak nebyla možná. Všichni o mém úniku mluvili, všichni teď vědí, kdo jsem, a já se na tyto hry mohu dívat s uspokojením.“
Hned si i rýpla do belgických televizních komentátorů: „Den před závodem říkali, že belgické ženy jsou tu jen do počtu, že to jsou vyhozené peníze. Chtěla jsem jim ukázat, jak se mýlí.“
Malé radosti: káva a sladké, tolerovaná slabost Kopecké:
Dráha, nebo silnice?
O rok později se na dráze v Hongkongu stala mistryní světa v madisonu. Pravidelně na velodromu sbírala i medailová umístění na podnicích Světového poháru.
Na silnici pro změnu dojela v roce 2020 druhá na klasice Gent-Wevelgem a třetí na Flandrech.
„Závodění na silnici i dráze mě opravdu baví a mám štěstí, že mohu kombinovat obojí,“ říkala loni. „Ale pokud bych si musela vybrat, zvolím si dráhu. Také proto se na ni před hrami v Tokiu více soustředím.“
Drama na Flandrech. Pogačar nesetřásl van der Poela, ten slavil po sprintu |
Věřila, že na ní má větší šanci na olympijskou medaili, jenže v Japonsku se jí nedočkala. V madisonu skončila desátá, omnium po pádu v slzách nedokončila. Úspěšnější nakonec byla v silničním závodě - čtvrtá, pouhých 10 sekund od medaile.
Dilema dráha, nebo sinice tudíž nadále přetrvává.
Na podzim roku 2021 slavila v Roubaix titul světové šampionky v bodovacím závodě.
A teď na jaře, po přestupu ze stáje Liv Racing do podobně prestižní formace SD Worx, exceluje i díky velké týmové podpoře také na silničních klasikách.
„Jako mladá holka jsem nevěděla, čeho jsem schopná,“ říkala po triumfu ve Flandrech.
V roce 2016 hovořila o dvou velkých snech své kariéry: startovat na olympiádě a vyhrát mistrovství světa.
O rok později, po tehdejším pátém místě na Fladrech, přidala: „Jednou bych tu mohla vyhrát.“
Vše je splněno.
Nezbývá než vytyčit si nové mety.
