"A já sám ty zatáčky nepočítal. To nebylo v mé moci," vzpomíná bývalý profesionál Jan Hruška.
V roce 2004 zažil, když se místo klasické etapy jela na L’Alpe d’Huez horská časovka. Tehdy na 14 kilometrech fandil milion lidí!
"Ten kopec bolí. Ale ty mraky lidí jsou příjemné. Líp to utíká. Při časovce si na doprovodném autě přečetli, že jede Hruška, a hned křičeli Alléz Hruska," vypráví někdejší cyklista stáje ONCE.
Nejprve se diváci opalují, popíjejí, diskutují. Oranžoví Holanďané obsadí celou jednu zatáčku. Ale jakmile se blíží cyklisté, vzniká takřka neprodyšný fanouškovský špalír. "Nevidíte kraj silnice, jen masu lidí, kterou před vámi proráží motorka. Diváci uskakují... a někdy neuskočí. V roce 1999 tu vedoucího Gueriniho sejmul Němec, který si ho chtěl vyfotit," líčí Tomáš Konečný, další Čech, který Tour absolvoval.
Drsný výšlap měří "jen" 13,8 kilometru. Ale s průměrným převýšením 7,9 procenta. Stěna na 10. kilometru má dokonce 11,5 procenta!
Zabijácký úsek.
"Zvlášť když sem najíždíte ve třetím týdnu Tour a v etapě, kdy už máte v nohách 200 kilometrů a dva přetěžké kopce," připomíná Konečný. Nejrychleji v historii zvládl toto stoupání před 11 lety Ital Pantani. Za 37 minut a 35 vteřin.
Mnozí cyklisté přesto nepovažují L’Alpe d’Huez za nejtěžší kopec Tour. "Ty zatáčky jsou docela rytmické," oceňuje Hruška. "V Pyrenejích znám i horší kopce. Ale L’Alpe d’Huez je prestižní místo s obrovskou tradicí," soudí Konečný. Vítěz etapy tu vždy dostával jako bonus vlastní apartmán.
Psychicky je nejkrušnější začátek. "Najedete do zatáček a uvědomíte si, co vás čeká. Musíte se s tím srovnat v hlavě," říká Konečný. "Pak jste v transu z diváků, pomáhají vám udržet se v tempu. Poslední kilometr a půl už není těžký, to je jen mírné stoupání." Pokud však v půli výšlapu podlehnete krizi, je s vámi amen. "Tělo ji po těch předchozích kopcích nezvládne. Vypadnete ze skupiny, rázem chytnete třeba deset minut a jdete pěšky."
Nesmíte podcenit pitný režim. "Když je horko, spotřebujete tu klidně dva bidony," tvrdí Hruška.
A v cíli? Vyčerpání se vyvalí na povrch, jezdci pletou nohama. Vítězný Carlos Sastre se včera za páskou zmohl jen na tři obloučky ze strany na stranu, načež zcela devastovaný zastavil. Lídr vrchařské soutěže, Rakušan Kohl, padl na zem a dlouhé minuty ležel, než za pomoci maséra dokázal vstát.
Roman Kreuziger hned za cílem pravačkou stopl cyklocomputer na řídítkách a přestal šlapat. Týmový mechanik ho podepřel a jen mu řekl: "Vůbec se tu nezastavuj a jeď hned na hotel."
Kreuziger, totálně propocený a s prosoleným dresem, se jen zeptal: "Kolikátý jsem dojel?"
