Gardeynovo neuvěřitelné dobrodružství začalo, když jednatřicetiletý Belgičan v etapě z Enghienu do Mouscronu tvrdě spadl na zadek.
Doprovodný vůz jeho formace Vacansoleil dávno zmizel, jeho šofér si myslel, že cyklista už závod zabalí a do cíle se dostane na palubě smetáku, sběrného vozu. Jenže Gardeyn se nevzdal a bojoval dál.
"Byl jsem jedním z prvních, kdo v tu chvíli spadli," popisoval borec z Tieltu pro belgickou televizi. "Nejdřív jsem se cítil fakt zle, ale když mě lékař závodu ošetřil, postavil jsem se na nohy a chtěl sednout na kolo."
Jenže... Kolo nikde!
"Oni jeli dál beze mě," divil se cyklista. "Byla by to dlouhá procházka do cíle, naštěstí jeden cykloturista mi půjčil svůj bicykl a já na něm jel tak dlouho, než jsem se dostal ke své rezervě. Kolo na mě bylo trošku malé, ale podstatné bylo, že jsem na něm mohl jet."
Když se Gardeyn vydal na stíhačku pelotonu, ochotný divák místo něj usedl do sběrného vozu. "Jeli za mnou celou dobu, než jsem se dostal k týmovému vozu," popisoval domestik nizozemské stáje. "Tam jsem si vzal nové kolo a pak jsem na plný plyn upaloval do hlavního pole, abych pomohl našemu lídrovi."
Gardeynova snaha neunikla pozornosti pořadatelů. Poté, co etapu dokončil na 115. místě, byl pozván na pódium šampionů, kde dostal cenu pro nejagresivnějšího jezdce dne.
"Abych vyjádřil svůj dík, věnuju tomu divákovi dres, nebo bidon a čepičku," prozradil zachráněný odpadlík. "To bude moje poděkování za to, že můžu dál pokračovat v závodě. Díky vám, pane!"
