Kaňkovský se těšil na olympijské hry marně

Bělkovice Lašťany, Brno - Věřil, že pojede v srpnu do Atén a stane se tak druhým členem rodu Kaňkovských, který se zúčastní cyklistického závodu na olympiádě. Jedenadvacetiletý Alois Kaňkovský z Bělkovic-Lašťan však po šestnácti letech svého staršího bratra nenapodobí. Letos pětatřicetiletý Martin startoval v jihokorejském Soulu v roce 1988 jako člen tehdy ještě československého družstva v silničním závodě, Alois měl jet na dráze v disciplíně olympijský sprint.

"Mrzí mě to, protože nám stačilo objet ještě dva závody Světového poháru a mohli jsme tam být," lituje Alois, závodník Dukly Brno. "Měli bychom víc bodů, ale takhle cestuje na olympiádu výprava Peru, která určitě není výkonnostně lepší než my."

Nestačil ani rekord
Nejmladší ze čtyř bratrů, jehož nejsilnější disciplínou je kilometr s pevným startem, věřil, že se do Atén dostane společně se sprintery Arnoštem Drcmánkem a Pavlem Buráněm jako trojice pro olympijský sprint.

"Podle funkcionářů nám mělo stačit umístění do dvanáctého místa. I když to nakonec vyšlo, chyběly nám body ze svěťáků, na které nás svaz nevyslal," říká držitel českého rekordu z kilometru. Zajel jej letos v Mexiku a nové maximum má hodnotu 1:02,456. Předtím dosáhl nejlepšího českého výkonu na jaře v Moskvě.

Kdo je Alois Kaňkovský

 ■ Narozen: 19. července 1983
 ■ Sport: dráhová cyklistika
 ■ Disciplíny: kilometr s pevným startem, olympijský sprint, keirin a sprint ■ Kluby: Sigma Olomouc, Dukla Brno, ČS - MTB, Dukla Praha, Dukla Brno
 ■ Největší úspěchy: mistr Evropy (2003), držitel českého rekordu na kilometr s pevným startem (1:02,456)
 ■ Výsledky v letošní sezoně
- Světový pohár: 4. místo v Mexiku, 7. místo v Moskvě, celkově pátý.
- Mistrovství Evropy: 2. místo na kilometru.
- Mistrovství republiky: 1. místo na kilometru s pevným startem, v olympijském sprintu, ve sprintu a 2. místo v keirinu
 ■ Rodák z Bělkovic-Lašťan začínal s cyklistikou v Olomouci jako čtvrtý v pořadí se stejným příjmením. Nejstarším z bratrů je Jiří, jehož syn už také sbírá první úspěchy. Druhým je Martin, který byl na olympijských hrách v Soulu v roce 1988 v družstvu pro silniční závod a poté se prosadil i na horských kolech. Josef, další z bratrů, získával úspěchy na dráze, ale dnes už nezávodí. Mají ještě sestru, která závodí za ženské družstvo Tygříků v závodech raftů.

Ze čtyř závodů Světového poháru závodil Kaňkovský na dvou. V Moskvě byl sedmý a v Mexiku dokonce čtvrtý. Celkově skončil pátý. "Kdybych jel i další dva závody, tak bych musel být do třetího místa, které by na olympiádu stačilo," má spočítáno.

Chuť si spravil doma
V průběhu posledního měsíce si Kaňkovský zazávodil dostatečně. Nejprve skončil na světovém šampionátu v Melbourne dvanáctý, v čase těsně pod hranicí svého maxima.

"Mohlo to ale být ještě lepší, kdybychom do Austrálie nepřijeli až den před závodem. Na soustředění ve Vídni jsme předtím zajížděli super časy, měli jsme velkou motivaci a cítili slušnou formu, ale jedenatřicet hodin cestovat a den na to závodit - to přece jen sebere hodně sil."

Před domácím mistrovstvím už věděl, že zůstane pro olympiádu jen jako necestující náhradník. "Tak jsem si chtěl alespoň vylepšit náladu," říká.

Nakonec získal tři tituly, navíc přidal i jednu stříbrnou medaili. "Potěšil mě především čas na kilometru, protože hodně foukalo, což je na dráze vždycky velice nepříjemné. Ale cením si také vítězství nad ostřílenými sprintery Buráněm a Drcmánkem v jejich disciplíně."

Dva dny po skončení mistrovství republiky vyrazili dráhaři do španělské Valencie, kde Kaňkovský obhajoval titul mistra Evropy, ale tentokrát skončil "až" druhý. "Bylo to hodně rychlé a nestačil jsem se dostatečně zregenerovat z domácího šampionátu, kde jsem se hodně vyzávodil," přiznává závodník brněnské Dukly.

Nyní si Alois Kaňkovský užívá chvíle volna, brzy však začne najíždět stovky kilometrů na další sezonu. Jejím vrcholem bude světový šampionát, který se jede za rok, prvním důležitým závodem bude v prosinci Světový pohár.