Po letech, kdy jste byl v týmu CCC lídrem či volným hráčem, jste se v hlavě složitě přepínal na roli pomocníka?
Na rovinu přiznám, že občas mi to lídrování chybí. Chtěl bych zase mít i nějaký vlastní úspěch. Ale na druhou stranu vím, že mám v týmu lídra, kterému se nemůžu rovnat a který je schopný Grand Tour vyhrát (čtvrtý López ztrácí 43 sekund na vedoucího Yatese). Pak je pochopitelné, že se nesmím zajímat o mé výsledky. Jede se prostě na něj.
Jak vypadá volný den na Vueltě |
Pokud je vám lídr povahově blízký, pracuje se vám pro něj snáz?
Jak říkáte, je to především má práce. Dělal bych ji i pro někoho, koho bych neměl rád. Ale je určitě příjemnější, když si s lídrem lidsky sednete.
Jaký je López? Přijde za vámi po etapě? Poděkuje?
Pokaždé vychválí celý tým do médií a na večeři etapu spolu probereme.
Jakou řečí?
To bývá problém. Tady se u stolu mluví hlavně španělsky. López je Kolumbijec, jiný jazyk moc neumí.
Vy umíte italsky. Oba jazyky jsou si částečně podobné.
Zhruba polovinu vět pochopím. Jen nesmějí kluci používat tu jejich nečistou španělštinu, kdy si povídají tak trochu pod vousy.
V Astaně přitom vždy platila za úřední jazyk právě italština.
Je jím stále, na poradách a do vysílaček se komunikuje italsky. Ale jakmile se sejdeme u stolu, jsou tam z jezdců dva Španělé, k nim Kolumbijec López a Ital Cataldo, který má španělskou přítelkyni. Také většina našich mechaniků a masérů, dokonce i doktorka jsou na Vueltě Španělé.
Vaším úkolem je zůstávat s dalším vrchařem Bilbaem v kopcích co nejdéle k ruce Lópezovi?
Zhruba tak. Že si prosadím nějaké osobní ambice mi tu od začátku závodu nehrozilo, vedení týmu si nepřálo, abychom zkoušeli chodit do úniků. Celou Vueltu jsme obětovali boji o titul s Lópezem. Jestli tu chceme vyhrát i etapu, tak jedině s ním.
Toto rozhodnutí padlo už na poradě týmu před startem celé Vuelty?
A je opakováno i na poradách, které míváme zhruba hodinu před každou etapou v autobuse. Při nich nám promítají i profil etapy, očekávané počasí nebo směr větru.
Jezdcům Mitcheltonu-Scott na těchto poradách v průběhu Gira přesně vymezovali, kdo a v jakém úseku etapy má tahat tempo. Jak je to u vás?
Nám to říkají až během etapy do vysílačky. Jakmile jsme v neděli najeli na špici (80 km před cílem), přišel příkaz, kdo od nás má tahat. Postupně šéfové prostřídali vepředu další a další lidi. Při závěrečném stoupání na Covadongu byli nejprve vepředu Omar Fraile a Dario Cataldo, po nich já a Pello Bilbao. Měli jsme rozjet tak ostré tempo, aby unavilo soupeře a López mohl snáz zaútočit. I když možná atakoval až příliš brzy.
On sám se rozhodl v tu chvíli zaútočit? Nebo opět přišel pokyn vysílačkou?
Sám. Nikdo jsme to nečekal. Najednou koukám, že Miguel vypálil a jel. Zaskočilo mě to. Měli jsme ještě daleko na vrchol (7 kilometrů). Byl jsem připravený, že nějakou dobu ještě budu muset na špici zůstat.
Zato takhle jste mohl vyvěsit nohy, vystoupit si ze skupiny největších favoritů a šetřit síly na další dny.
Samozřejmě. U nás nikdo další není důležitý, jen Miguel. Platí: vše pro Miguela. Jestli já dojedu na 20. nebo 110. místě, je úplně jedno. I v ostatních týmech ocení, pokud vidí, že umíte jako pomocník rozjet vysoké tempo a pak odpadnete, než když se někde plácáte ze všech sil na 35. místě.
Ovšem kdybyste byl na Vueltě lídrem, tak i ve chvíli, kdy už jste se silami na hraně, se naopak ještě pokusíte zmáčknout.
Rozhodně. Jako lídr bych se až do cíle snažil limitovat možné ztráty. Coby pomocník mám hlavu nastavenou jinak. Říkám si třeba: Musím tam ještě jeden kilometr narvat naplno a pak si dojedu v klidu, s co nejmenším úsilím, bez ohledu na ztrátu. I když zůstanu ve skupině posledních deseti, tak jakmile odstoupím, předjede mě klidně 50 lidí, kteří možná ještě o to 50. místo bojují.
V podobném duchu pojmete též úterní časovku? I v ní bude zásadou: Nesmím plýtvat silami?
Ano. Podívám se, jak rychle musím jet, abych splnil časový limit, a podle wattmetru tak pojedu. Samozřejmě, nemůžu jet úplně regeneračně, to mi nedovolí strach, že bych zbytečně a hloupě vypadl ze závodu kvůli nesplnění limitu. Ale budu se snažit ušetřit co nejvíc sil.
Při největším úsilí, kdy jste na Vueltě tahal tempo na špici, kolik wattů vám počítač ukázal?
V neděli byly strašné. Od spodku posledního kopce jsem jel asi 420, to je skoro hrana, fakt těžké.
A v deváté etapě s dojezdem na Covatille, kde jste s Lópezem zůstal vpředu téměř až do cíle?
370 wattů.
S prací domestika je spojené rovněž notoricky známé rozvážení bidonů. Jaký máte rekord? Kolikrát za etapu pro ně jedete?
I pětkrát, ale to spíš v rovinatých etapách. V horách tolik ne. Ani nemáme striktně rozdělené, kdo je kdy vozí. Někdo třeba zastaví na malou, tak se zároveň staví v autě pro bidony.
Jezdci týmu Bahrain Merida a některých dalších stájí používají na jejich rozvoz speciální „vaky“ na záda. Vy ne?
Ne. Nepovažuji je ani za velkou výhodu. Do dresu nacpete bidonů i víc, tři do kapes plus šest pod dres. Zato tu vestu, která něco váží, pak musíte vézt chvíli s sebou, nebo se s ní vrátit k autu.
Hlavně ve vyprahlé Andalusii jste si z auta vozili ještě led. Jak?
V dámských punčochách. Vyfasuju třeba pět naplněných punčoch, takové hroudičky, které si dáváme za krk.
Někteří profesionální cyklisté zůstanou pomocníky navždy, jiní se odrazí mezi lídry. Počítám, že v budoucnu se budete chtít předvést coby lídr aspoň v menších závodech, ne?
Když já v těch menších nemám až takovou touhu. Chtěl bych se ukázat na větších. Ale jsem realista a vím, že v týmu jako Astana bude těžké být lídrem, aby se na mě jela Grand Tour. Zvlášť když k nám teď přestoupí bratři Izagirrové. Abych mohl být zase lídrem na Grand Tour, musel bych se vrátit o kategorii níž do druhé divize nebo jít do nějakého míň ambiciózního týmu, než je Astana.
Často v duchu řešíte ten rozpor?
Zatím ani moc ne. V Astaně jsem rád, naše skupina lidí kolem Lópeze je skvělá, atmosféra v týmu super. Líbilo by se mi vyhrát etapu, ale vyloženě lídrovat zatím ne. V příští sezoně to na to nevidím. Máme silné lidi, a dokud neucítím, že jsem silnější než oni, nemá cenu si nic nalhávat. Nebylo by to rozumné.
Letos jste si měl teprve zvykat na nový tým. Jenže přišlo vleklé onemocnění, které se s vámi táhlo od května do léta. Což vám ten seznamovací proces neusnadnilo, že?
Určitě, to poznamenalo všechno. Sezona rozhodně neprobíhala podle plánu, ale teď už je líp. I lidé z týmu, například můj dánský kouč Larsen, mi říkali, že po příchodu do nové stáje je pro vás vždy všechno jiné, že příští rok už bude lepší.
