Bernard Hinault při závodě Lutych - Bastogne - Lutych 1980.

Bernard Hinault při závodě Lutych - Bastogne - Lutych 1980.

1980: Sníh - Bastogne - Sníh. Vzpomínka, jak Hinault řídil masakr

  • 7
Lutych - Bastogne - Lutych. Poslední, nejstarší a dle mnohých také nejtvrdší jarní cyklistická klasika. V neděli prověří i Romana Kreuzigera. A v roce 1980 napsala jeden z nejpamátnějších cyklistických příběhů.

V kalendáři je 20. dubna 1980 a vítr přináší na start chumelenici. Až tento ročník závodu Lutych - Bastogne - Lutych skončí, reportéři jej přejmenují na Sníh - Bastogne - Sníh. Toho dne se zrodí legenda o cyklistickém bláznovství. Příběh o závodě, kdy příroda dusila odhodlání a kdy nikdo neunikl masakru jménem Bernard Hinault.

Blizard, mráz a sníh se od prvních metrů zatínají do tváří jezdců jako žiletky. "Absolutní panika," uleví si v pelotonu pětadvacetiletý Francouz Hinault, budoucí pětinásobný šampion Tour. Během první hodiny vzdávají cyklisté v průměru jeden za minutu.

"S takovou frekvencí nebudeme mít žádného vítěze," utrousí kdosi v rádiu závodu. Vzápětí odstupují dva tucty jezdců najednou, mezi nimi favorité Saronni a Van Impe. Probíhá eliminační klání, bezohledné třídění pelotonu. Na 70. z 258 kilometrů je mimo hru 110 ze 174 startujících!

O závodu Lutych - Bastogne - Lutych v roce 2014

Délka závodu: 263 kilometrů.

Obtížnost závodu: celkem 4 000 nastoupaných metrů - srovnatelné s horskou etapou Tour v Alpách.

Největší favorité: Valverde (Šp., Movistar), Gilbert (Bel., BMC), Kwiatkowski (Pol., Omega), Martin (Ir., Garmin).

Česká stopa: Roman Kreuziger, ve středu osmý na Valonském šípu, je kapitánem týmu Tinkoff-Saxo. K ruce bude mít i Australana Rogerse či Dána Sörensena.

Co říká Kreuziger: "Tohle je závod, kde dochází k přirozené selekci. Tentokrát chceme víc než 8. místo."

Co píšou experti: Cyclingnews.com: "Kreuziger by měl být ještě lepší než na Valonském šípu, profil závodu mu vyhovuje."

Status závodu: Jeden z pěti klasických "monumentů" sezony.

První ročník: 1892, letos se koná jubilejní, 100. ročník.

Nejvíce vítězství: 5 - Merckx (Bel.).

Nejlepší české umístění: 4. místo Kreuzigera z roku 2011.

Také Hinault toho má dost. Přijíždí k Maurici Le Guillouxovi, svému jedinému zbylému kolegovi z týmu Renault, a říká mu: "Hele, já to taky vzdám."

Le Guilloux namítá: "Vydrž do Bastogne, na občerstvovací stanici. Vzdej tam, jestli chceš."

"Jo," zamumlá Hinault.

V Bastogne přestává sněžit, jenže pro změnu prší. Sníh taje, prodírají se břečkou na silnici. Zůstalo jich na trati pouze třicet.

Hinaulta však najednou myšlenky na kapitulaci opouštějí. Polyká první z nekonečných 163 kilometrů zpět do Lutychu, při kterých se trať bude natahovat množícími se kopci.

"Sundej si pláštěnku! Opravdový závod právě začal," řve na něj z auta manažer týmu Guimard.

Hinaultovi se nechce, ale podřizuje se instrukcím. Bez pláštěnky mu drkotají zuby. Musíš šlapat tak rychle, aby ses zahřál, říká sám sobě.

Peloton je v agonii, mnozí mají morálku roztrhanou na cáry. Vzdává i Didi Thurau, obhájce titulu. Ale Hinault není ubitý a poražený, on ne! Naopak. Zvyšuje tempo, naskakuje do skupinky, která stíhá vedoucího Belgičana Pévenage.

Na vrcholu Haute Levée už ho má, ovšem s tím se nespokojí. Hned nechá všechny za sebou a 80 kilometrů před cílem jede sám. Pévenagova snaha udržet se ho je fatální. Belgičan je setřesen, demoralizován, zničen a závod nedokončí.

Zato muž v žlutočerném dresu jede vstříc zápisu mezi virtuosy na kolech. Diváci v Lutychu aplaudují Hinaultovu vystoupení à la Superman. Spolujezdci z týmu Renault, kteří dávno vzdali, jej na cílovém bulváru Sauviniere vítají zpoza oken hotelu Ramada. Hinault ví, že tam jsou, salutuje jim z kola. "Jako generál při přehlídce svých vojsk," napíše list L’Equipe.

Triumfuje o 9:24 minuty před Nizozemcem Kuiperem!

Jen 21 statečných projede cílem. Týmoví parťáci vedou Hinaulta v hotelu k přichystané teplé koupeli. Nedokáže však vlézt do vany dřív, než je voda takřka studená. Kontrast pro zmrzlé tělo by byl příliš velký.

Teprve po třech týdnech se mu začíná vracet cit do omrzlého ukazováčku a prostředníku na pravé ruce. Do jednoho článku prstu se mu nevrátí už nikdy.

"Nesnášel jsem jarní klasiky," přizná po letech.