Štybar místo nich trénoval v teple, doháněl manko. "Tak tohle byla moje odpověď," říkal. "Já jsem ale musel všechno vsadit na jednu kartu."
Buď titul, nebo...
Ano, kdybych nevyhrál, byla by celá sezona špatná. Titulem jsem získal pocit dobře odvedené práce.
Kolik jí bylo?
Když jsem na Twitteru psal, kolik hodin jsem trénoval, nikdo mi nevěřil. Ale já jsem věděl, k čemu to všechno je. Teď v závodě jsem vzpomínal na kopce na Mallorce, na všechny ty intervaly, vzpomínal jsem na bolest.
Bylo náročnější zvítězit loni doma, nebo teď obhájit?
Vždycky se říká, že nejtěžší je to poprvé. Tehdy jsem dvanáct měsíců v kuse slyšel jenom Tábor, letos zase koleno. To byla slova, na která jsem byl už alergický. O Táboře se mi ale dokonce zdávalo, tak trochu jsem se ho i bál. Chtěl jsem, aby už ten závod byl za mnou.
Pochyboval jste o sobě vůbec?
Ještě ráno jsem si říkal, že nejsem vůbec nervózní, i když jsem chtěl. Potřeboval jsem tu zdravou nervozitu, ale ona nepřišla. Když jsem na začátku sezony startoval doma ve Stříbře, poprvé v duhovém dresu, byl jsem nervóznější než teď.
Sám jste si diktoval tempo, udělal závod. Takový byl plán?
Bál jsem se Belgičanů, ze začátku se jich tam pohybovalo dost, což se mi moc nelíbilo. Když se pak pole nadělilo, jel jsem jenom se Svenem a to už jsem se cítil pohodlněji, dodalo mi to sebevědomí. A nohy byly dobré. Když mě pak Sven pustil před sebe, já za to vzal a pak už jsem ho bohužel... vlastně naštěstí neviděl.
Jak vám bylo v posledních třech kolech, kdy už jste uháněl o samotě?
Často jsem se otáčel, bál se pádu i defektu, protože jsem cítil, že jsem často šel ráfkem až na galusku. Naštěstí všechno vydrželo a v posledním kole jsem vychutnával atmosféru.
Je tohle konec Zdeňka Štybara v cyklokrosu?
Spousta lidí si myslí, že odchodem do silničního týmu končím. Ale já chci minimálně příští rok, možná dvě sezony zůstat v terénu. Jen s tím, že v silničním pelotonu pojedu větší závody.
