Nakonec sice za vítězným Zdeňkem Štybarem a dvojicí Belgičanů Vantornout – Nijs bral nepopulární "bramborovou" medaili, přesto jasně naznačil: jsem zpět! "Určitě se to tak dá říct," usmívá se závodník CT Budvar Tábor. "A to jsem ještě nepředvedl všechno, co ve mně je. Čtvrté místo budu chtít překonat!"
Máte za sebou skvělý měsíc. Nejprve jste na mistrovství republiky skončil třetí, čímž jste si zajistil vítězství v domácím poháru, poté jste dojel čtvrtý na světovém šampionátu. Se startem do nového roku tedy asi panuje spokojenost?
Určitě. Nad míru (úsměv).
Domácí šampionát se jel v Táboře. Bral jste ho jako generálku na následné mistrovství světa?
Jasně. Na té trati jsem toho sice odtrénoval hrozně moc, ale dát si ji v závodním tempu je ještě něco maličko jiného. Takže jsme alespoň věděli, co od toho čekat.
Jak jste tedy třetí místo vnímal?
Byl jsem zklamaný. Podcenil jsem pár věcí. Na Zdeňka Štybara (pozdější vítěz - pozn. red.) bych třeba neměl, ale to druhé místo bylo otevřené. Takže celkové hodnocení: nic moc.
A co další příprava na světový šampionát. Proběhlo něco netradičního? Zdeněk Štybar prý úspěchu obětoval i tradiční štědrovečerní rybu se salátem. Co vy?
Všechno bylo stejné, jako vždy. Člověk celou sezonu dělá věci určitým způsobem a toho jsem se držel i tentokrát.
Byla tu však i "drobná" komplikace. Prý jste utrpěl otřes mozku?
Je to tak. Při Světovém poháru ve francouzském Roubaix (17. ledna - pozn. red.) jsem při rozjezdu šel přímo na hlavu. A zřejmě tam nějaký lehký otřes byl.
V Táboře jste však už byl zcela v pořádku, ne?
Jo jo, tam už bylo všechno tak, jak má být (úsměv).
Ale ani start do nedělního závodu nebyl zrovna ideální. Při pokusu o přeskočení první překážky v sedle jste upadl. Nerozhodilo vás to?
Ne, byl jsem klidu. Ono je sice nepříjemné přes ty řídítka upadnout. Ale řekl jsem si, že je přede mnou ještě hodina. Takže jsem si jel svoje tempo a dostával se dopředu.
Ale u dalších překážek jste už raději z kola sesedal, že?
To ano. I když při rozjíždění jsem je skákal bez problémů, v závodě už jsem se trošičku bál.
Závod se poté vyvinul tak, že jste v podstatě za suverénním Štybarem dlouho ve třech bojovali o další medaile. Jaký to byl pocit jet proti dvěma Belgičanům?
To jsem nějak zvlášť nevnímal. Bral jsem to, že závodíme o druhé místo. A to bylo všechno.
A když jste v závěru bojoval o třetí místo s cyklokrosařkou legendou Svenem Nijsem, došlo vám, koho musíte porazit?
Ani tam ne. Prostě jsem bojoval o medaili. A bylo jedno, jestli proti mě jede ten, nebo onen.
Co nakonec divácky atraktivní bitvu o bronz rozhodlo? V televizi to v jednu chvíli vypadlo, že Nijs má nejvíce starostí sám se sebou...
My jsme si nějaké poslední dvě, tři kola, nedarovali ani metr. Jelo se na krev. Když on spadl, tak jsem mu kus poodjel. Pak jsem třeba na schodech spadl já, co ani v televizi vidět nebylo. Takže jsme to takhle šponovali. A on mi před poslední zatáčkou trošku cuknul, já jsem ho sice ještě na riziko dojel, ale už mi nezbyly síly ho přespurtovat.
Jak zpětně hodnotíte své umístění. Být čtvrtý na světě je super výsledek, ale když vás po více než hodinovém závodě od medaile dělily dvě vteřiny...
Skvělý výsledek to každopádně je. Ale jak říkáte, když ta medaile byla takhle na kousek, tak to samozřejmě trošku mrzí. Ale s trenérem jsme si řekli, že za to, jak to dopadlo, nakonec můžeme být rádi. Bylo to skvělé! Nikdo nám nevěřil, takže jsme všem dokázali, že to děláme dobře.
A co nějaká odměna, byla? Nebo si ji plánujete pořídit sám?
Nad tím jsem ještě nepřemýšlel. Nebo respektive, už mám něco v hlavě. Ale uvidíme, ještě to řeším.
A prozradíte, co by to mělo být?
Takhle, ono to v České republice ještě není, má to tady být od března. Jestli vám něco říká iPad? Ten mě neskutečně uchvátil. Takže to si asi udělám radůstku.
Když se ještě vrátíme k vašim cyklistickým začátkům, vy jste hned věděl, že byste se chtěl věnovat cyklokrosu?
Ne. Když jsem byl mladý, tak jsem jezdil všechny oblasti. Jak silnici, tak horská kola, tak cyklokros. A ten nakonec zvítězil.
Proč jste si vybral právě ten?
Jde o to, že je neuvěřitelně dynamický. Každé kolo je takřka jiné, terén se poté, co se po něm projede šedesát lidí, mění. Navíc pro diváky je to neskutečně atraktivní.
A co třeba návrat k silniční cyklistice, ten by vás nelákal?
To určitě ne. Ale v létě máme nachystáno, že bych chtěl absolvovat Český pohár na horských kolech. Ale nic jiného mě neprubuje. Teď je prostě na prvním místě cyklokros.
Mistrovstvím světa vyvrcholila letošní sezona. Co vás čeká nyní?
Teď týden budu mít na vyřizování povinností s novináři a tak dále. Ale trénink mi nekončí. De facto pokračuji v přípravě.
Co by mělo být vrcholem příštího ročníku?
Nevím, to jsme ještě s trenérem neprobírali. Uvidíme, jak bude příprava vypadat. Až pak si řekneme, na co se soustředíme.
A co nějaká dovolená? Najdete si čas?
Měl jsem odletět do Austrálie, ale to nakonec nějak nedopadlo. Teď zrovna v hlavě nic dalšího nemám. Jestli se něco naskytne... Ale jak říkám, už mi začíná příprava, takže momentálně vážně nic neplánuji.
