V jakém stavu je tedy o volném dni vaše bolavé zápěstí?
Byl jsem dneska znovu na rentgenu a tam mě ujistili, že opravdu zlomené není. Každopádně je silně naražené, šlachy jsou hodně napnuté. Ale mělo by se to zlepšovat. Určitě se cítím líp než v sobotu. Pomáhá mi elektromagnetická terapie.
Navrch jsem dnes dostal i speciální dlahu na zpevnění ruky, abych ji neměl na trati jen zafačovanou. Bude to lepší fixace.
Zkoušel jste s ní o volném dni i trénovat?
Jen na tři čtvrtě hodiny, abych se vyvaroval větších otřesů.
A jste nyní větším optimistou?
Věřím, že tímhle prvním volným dnem uzavřu negativní stránku téhle Tour – a proměním ji v pozitivní. Chci usilovat o vítězství v některé etapě. Nebo bych se třeba mohl pokusit o puntíkatý dres nejlepšího vrchaře. Ty další dresy už jsou samozřejmě nereálné.
Kdy byste mohl mít dost sil k boji o etapový primát?
V nejbližších dvou etapách se do toho budu opět dostávat, ty musím nějak přečkat. Tým věří, že budu stoprocentně v pohodě za týden na Alpy. Já doufám, že dřív a že už i jedna etapa v Pyrenejích se mi povede. Chci útočit, ale do úniku půjdu až tehdy, když budu vědět, že jsem stoprocentně zdravý.
Už jste za svoji kariéru zažil závod, ve kterém byste byl po úvodních etapách tak zničený?
Kdysi Kolem Německa. Ale to jsem byl nemocný. Tady to bylo asi nejhorší.
Bylo to až demoralizující? Že byste během etapy přemýšlel o odstoupení? Jasně, přepadají vás myšlenky: Nebylo by lepší se na to vykašlat? Ale vzdal bych jedině tehdy, kdyby neexistovala naděje na zlepšení. Tu pořád ještě mám. Ovšem kdyby bylo zápěstí zlomené, tak by se s ním samozřejmě dál pokračovat nedalo.
Jak vůbec reagujete na kolize, které jste sám nezavinil, ale po nichž se válíte na zemi? Nadáváte?
Ne. Důležité je zachovat si klid. Vždycky se to nějak vyvine.
Máte vyšší práh bolesti?
Určitě ho mám vyšší než normální lidi. Pokud to jen trochu jde, umím zatnout zuby a šlapat i se zraněním dál.
Jak důležitá je v takových chvílích hlava?
Ta si musí vše vyhodnotit a přesvědčit tělo, že když přečká další dva tři dny, nebude ho pak bolest tolik omezovat. Snažíte se zůstat ve hře, přečkat nejhorší chvíle – a pak si stanovit nové cíle.
Řekl byste, že letošní Tour je nejkrutější, co se pádů týče?
Spíš je to jedna z Tour, kdy padá hodně lidí z popředí pořadí. Jasně, padali vždycky, ale ne tolik. Nebo bez tak závažných zranění. Nehledal bych nějaký specifický důvod. Prostě se padá. Tím to končí.
Nedá se tomu předejít?
Nedá. Mohou vám radit: Jezděte co nejvíc vpředu. Ale v neděli to lehlo na prvních deseti pozicích. Je to hra o štěstí. Letos jsem padl jak ve chvíli, kdy jsem byl v hloubi pelotonu, tak když jsem jel mezi nejlepšími 40. To neovlivníte.
Jste v kontaktu s operovaným kapitánem Vinokurovem?
Dneska jsem si s ním i psal. Dneska už zase funguje.
Co psal?
Byl by rád, kdybychom my ostatní vyhráli etapu.
A v jakém stavu je váš tým? Je v něm vůbec ještě někdo, kdo nemá žádné šrámy ani bolest?
Někdo je i celý. I když teď jsem byl na rentgenu s Fofonovem. Ten má mikrofrakturu zápěstí, spadl s Vinem. V neděli byli všichni kluci z týmu hodně dole. Dneska se z toho každý vyspal. I Fofonov zkusí jet s dlahou dál. Určitě ještě něco vymyslíme.
