Nejste trochu smolař? Při úvodním závodě SP v nizozemském Valkenburgu se na vašem nepovedeném vstupu podepsaly střevní potíže, po druhém závodě se ozvaly zuby...
No, trochu... Ale ta střevní chřipka mě letos postihla už podruhé - v létě, když jsem se chystal na silniční mistrovství republiky, které se jelo v Dubnici, jsem kvůli ní do závodu vůbec nenastoupil. Ale zuby, to byla výjimka. Nesmím zapomenout na příští kontrolu.
Hovoří se o vás jako o jednom z favoritů závodu juniorů při nastávajícím mistrovství Evropy v Mladé Boleslavi. Jak se vám to poslouchá?
Jsem z toho trochu nervozní, ale opravdu jen trochu. Zatím to snáším docela dobře. Vím, že mistrovství Evropy je občas takový specifický závod, v němž se zadaří i jezdcům, kteří v předchozích závodech nebyli v úplné špičce. Uvidíme, rád bych v Mladé Boleslavi získal medaili
Takže se nedá říci, že by s vámi cloumala nervozita?
Ne, to si nemyslím, nejsem nervní typ. V Táboře se ode mne taky čekal výsledek, a ustál jsem to.
Těm očekáváním se ale nemůžete divit - v minulé sezoně jste z mistrovství světa v americkém Louisville přivezl juniorský bronz, v sobotu jste uspěl v Táboře...
Takže jsem si zavařil sám, že? Dá se to tak říci, ale nebojím se toho.
Co vlastně rozhodlo, že jste se dal na cyklokros?
Cyklistika mě bavila odmalička, už jako malý kluk jsem začal objíždět městské závody na horských kolech. Pak jsem přidal freestylové aktivity a později mě začala bavit vytrvalostní cyklistika včetně cyklokrosu, vždyť u nás v Táboře se skoro každý rok jezdí závod Světového poháru. Ve dvanácti mě kamarád přivedl do oddílu a už jsem zůstal.
Cožpak jste jako kluk nechtěl hrát fotbal nebo hokej?
V šesté třídě jsem nastoupil do sportovní třídy se zaměřením na atletiku. Jenže atletika mi vůbec nešla! Nešikovný jsem i na ostatní sporty - jediné, co můžu, je jízda na kole.
Máte cyklokrosové vzory?
Z českých jezdců je to Zdeněk Štybar, a ze zahraničních Belgičan Sven Nijs, cyklokrosová legenda.
Navštěvujete ekonomické lyceum na táborské obchodní akademii - jde to dohromady se špičkovým sportem?
Zatím ano, když potřebuji, tak mi ve škole vyhoví. Ale příští rok to bude krapet horší, čeká nás maturita.
V Táboře vás povzbuzovali rodiče, mladší bratr, dědečkové a babičky, kamarádi a spolužáci. Budete mít takovou podporu i v Mladé Boleslavi?
Nejspíš ne, nemůžu chtít třeba po prarodičích nebo spolužácích, aby se vydali na takovou cestu. Ale konkurence má být podobná jako v Táboře. Vím, že si mě teď budou soupeři víc hlídat, a taky vím, že jsem si na sebe táborským výsledkem tak trochu upletl bič. Ale medaili chci.
