Michal Šlesingr přepisuje české biatlonové dějiny. Nikdy v historii nezískal český reprezentant na světovém šampionátu dvě medaile.
"Ale zlatá je asi víc než stříbro a bronz," rychle odmítá čtyřiadvacetiletý závodník slávu.
Chtěl si udělat hezký závod
Během pondělního volného dne hrál ve Sporthotelu v Rasenu čtyři hodiny stolní tenis. V turnaji se mu dařilo. Před závodem se nestresoval. Ale v klidu nevydržel. "Vždyť se včera nezávodilo, potřebuju zůstat v tempu," řekl jen s úsměvem.
Máte stříbro a bronz. Ale stačilo trefit o jednu ránu více a mohl jste slavit dokonce zlato. V cíli jste na něj ztrácel 38 vteřin...
Na kdyby se nehraje. Navíc jsem už říkal, že trestná minuta za ránu vedle je ve vytrvalostním závodě na dvacítce děsně moc. A já dal vedle dokonce dvě.
Přesto jste potvrdil pověst houževnatého bojovníka a pro medaili si dojel...
Když jsem na druhé položce trefil dvě mimo, říkal jsem si, že je to v háji a jsem z toho závodu venku. A pak už jel v klidu a bez nervů s tím, že nemám co ztratit.
Na co jste myslel?
Chtěl jsem si jen udělat pěkný závod. Možná mi to nakonec i pomohlo. Nevím.
Jak závod vlastně s hodinovým odstupem hodnotíte?
Skvěle mi jely lyže, běžecky jsem na 99 procent spokojený, jen to poslední kolo už nebylo úplně ono. Byl to mazec.
A střelba?
Těsně po závodě jsem si říkal: Když to může být dobrý, tak vždycky něco musí ulítnout. Bohužel. Zbytečně jsem na první stojce spekuloval a chtěl dávat co nejlepší rány. Akorát jsem se zdržel a všechno překombinoval... Naštěstí to dopadlo dobře.
Gross už ho zdraví
Váš velký soupeř Ole Einar Björndalen jel s číslem 89. Co jste si říkal, když dal první střeleckou položku za tři a vy už jste byl v cíli?
To se stane jednou za čas každému.
Před sobotním sprintem jste si věřil. Jak jste se cítil dneska?
Nic moc. Nástřel nic moc, nohy o ničem. Ale asi to byl takový klid před bouří. Nakonec jsem asi podal další slušný výkon.
Prožíváte pohádkové dny, že?
Určitě. Dneska jsem si chtěl vylepšit deváté místo z minulého šampionátu a to se mi povedlo nad míru. Super.
Jak se vám povedlo načasovat formu?
Sám tomu nemůžu uvěřit... Nemám co dodat.
Pořád vás během rozhovoru plácají soupeři po zádech. Asi je to příjemné...
Už mě asi začínají brát. Když jsem se dřív potkával s Ricco Grossem, tak mi skoro neodpověděl na pozdrav. Připadal mi trochu arogantní. Dneska , když jsem si při nástřelu připravoval zbraň, tak sám přišel a gratuloval a chválil. Je to pro mě super pocit, že už si mě berou do hledáčku a vidí ve mě soupeře.
Je rád, že zvedl prapor
Víte, že vaše výsledky vzbuzují u českých fanoušků velkou odezvu?
Doufám, že to biatlonu, který u nás bohužel není na výsluní, pomůže. Snad to bude rok o roku lepší A až se budou jednou jezdit Světové poháry v Novém městě na Moravě, tak to snad také pomůže.
Dostáváte řadu SMS a gratulací. Kdo vám udělal největší radost?
To je těžké říct. Jsem rád, že jsem udělal radost všem lidem, kteří to s biatlonem myslí dobře.
Sobotní stříbro jste oslavil dvěma doušky šampaňského. Co máte v plánu dnes večer?
Máme tři dny volna, tak to trochu oslavíme. Ale nechci skončit pod stolem. Na pořádnou oslavu bude čas až po sezoně. Přece jen mě tady čekají další závody.
Dnes nestartoval obhájce titulu Roman Dostál, ale jak se zdá, roste mu nástupce...
Jsem rád, že někdo podržel prapor a táhne to dál.
