V neděli se jí v šíleném oberhofském počasí, které proměnilo hromadný závod ve větrný kolotoč, nadmíru hodila.
„Ty poryvy jsou strašné. Dnes nikdo nezastřílí za nulu. Tomu nevěřím,“ věštil před hromadným závodem na střelnici český kouč Jiří Holubec.
Hromadný závod vyhrála Mäkäräinenová. Davidová dojela dvanáctá |
Nemýlil se.
Čtvrtá Dorothea Wiererová, vedoucí žena poháru, minula pětkrát. Osmá Lena Häckiová se netrefila osmkrát. Dvanáctá Markéta Davidová sedmkrát. A například Ruska Larisa Kuklinová chybovala v závodě elitních třiceti biatlonistek dokonce jedenáctkrát.
Z výčtu střeleckého trápení vyčnívala kupodivu pouze Kaisa Mäkäräinenová, s jedinou chybou na kontě. Byla trpělivá, na čtvrtou ránu při závěrečné stojce čekala 14 sekund!
„Neměla jsem jinou možnost, vítr se měnil tak rychle. Doufala jsem, že ostatní budou podobně vyčkávat. Ale v mém případě se dnes čekání vyplatilo,“ líčila s odstupem času.
Masterclass from @kmakarainen who'll fly to first win of the season #OBE20 https://t.co/v97NM4Pzef
Zvládla stojku čistě, zatímco její doposud nejbližší konkurentka Irina Krjukovová čtyřikrát minula!
S převahou půl minuty poté Mäkäräinenová triumfovala. Posedmadvacáté ve své pohárové kariéře, ale poprvé po třinácti měsících. Den poté, co decentně oslavila 37. narozeniny.
Pouze Švédka Ann Carin Olofssonová-Zideková dokázala v roce 2010 vyhrát závod Světového poháru biatlonistek ve vyšším věku, tehdy byla o osm měsíců starší než nyní Finka.
KAISA A MARKÉTA. Mäkäräinenová a Markéta Davidová v úvodu hromadného závodu.
Když mladičká slečna Mäkäräinenová v roce 2005 debutovala ve Světovém poháru, nedokázala si představit, že by tento příběh mohl pokračovat dalších patnáct let.
Čtyřicetiletá Polka Magdalena Gwizdonová je v současnosti v pohárovém společenství žen jedinou starší závodnicí. K Mäkäräinenové mají kromě ní věkem nejblíže 35letá Švýcarka Selina Gasparinová a 34letá Ruska Jekatěrina Jurlovová-Perchtová, dvě závodící matky.
„Není to takový rozdíl, jestli je vám 30 nebo 37 let,“ směje se Finka. „Je úžasné stát zase na pódiu. Snad teď přestanu dostávat otázky na to, jak jsem stará. Dokázala jsem, že stále mohu bojovat s mladšími.“
Davidová: Je to bláznivé
Finský šéftrenér Jonne Kähkönen upozorňuje: „Kaisa je stále hladová po úspěších, což jí pomáhá k tomu, aby byla i ve vyšším věku tak úspěšná. I v biatlonu můžete být úspěšní až do 40 let.“ Hned přidá příklad: Nory Ole-Einara Björndalena a Halvarda Hanevolda.
„Denní rutina je pořád stejná, můj život se v zimě točí stále kolem stejných věcí. Mám to tak ráda,“ povídá Mäkäräinenová.
Přesto mnozí udiveně sledují, jak je stále konkurenceschopná.
„Je to bláznivé. Obdivuju Kaisu. Nechápu, že je ještě tady, že vyhrává, že ji to pořád baví,“ říká Markéta Davidová.
„Nevěřím, že bych mohla vydržet do sedmatřiceti a být tak silná jako Kaisa,“ říká Norka Tiril Eckhoffová.
Loni a především předloni (po hrách v Pchjongčchangu) na jaře Mäkäräinenová zvažovala ukončení kariéry, ale vždy se rozhodla zůstat.
„Můj věk se nejvíc projevuje při regeneraci, na tu musím dávat větší pozor,“ vypráví. „Na podzim jsem přehnala trénink a odskákala to. Nepamatuji si, že bych někdy regenerovala tak pomalu jako tehdy.“
Vstup do sezony se jí potom nepovedl, při střelbě byla pomalá a kupila chyby, v celkovém pořadí poháru měla daleko k elitní desítce.
Davidová po šílené neděli: Říkala jsem si, že všechno je v háji. A nebylo |
Na vině mohla být i její letní snaha vylepšit svoji tradičně slabou střelbu vstoje. V předchozí zimě v ní měla úspěšnost jen 75 procent, změnila tedy pozici, paži má nyní blíže k tělu.
„Ale ta nová pozice mi nepřipadá přirozená, hůře se jí kontroluje zbraň,“ říkala během prosincových nepřesvědčivých výkonů bývalá biatlonistka Sanna-Leena Perunkaová, expertka finské telvize YLE.
Statistiky jí dávaly za pravdu, s novou pozici klesla úspěšnost stojky Mäkäräinenové v prvních třech kolech poháru ještě níž, na 70 procent.
„O Vánocích jsme s trenérem vše detailně zanalyzovali a snažili se vyřešit problém,“ tvrdí. V Oberhofu se zdálo, že jejich snaha přinesla pozitivní plody.
Kouč: Neděláš na hodinový plat
Povahou je Mäkäräinenová velmi sebekritická, takřka nikdy není sama se sebou spokojena a často má pocit, že ostatní jsou mnohem lepší než ve skutečnosti.
„Tak to bývalo už ve škole. Byla jsem na zkoušky připravená výborně, přesto jsem se před nimi strachovala, jestli vůbec projdu,“ vzpomíná majitelka univerzitního diplomu na pedagogické fakultě v Joensuu v oborech fyzika a matematika.
„Sebevědomí není má silná stránka,“ přiznává. „Chtěla bych před závodem věřit, že všechno bude fungovat, ale většinou si říkám: ‚Zase z toho nic nebude.‘ Pak si snažím přesvědčit: Dokázala jsi vyhrávat v minulosti, můžeš vyhrávat i nadále.“
Právě díky své sebekritické povaze se naučila být v tréninku extrémně pečlivá a soustředěná. Což však mívalo občas i negativní dopad. Nakládala si toho na sebe příliš, až ji její kouč Jarmo Punkkinen musel tvrdě usměrňovat: „Množství tréninku nenahradí kvalitní přípravu. Nepracuješ přece na hodinový plat.“
Dobře informované zdroje z finského tábora hlásí, že Mäkäräinenová už naznačila, že možná vydrží na scéně až do her v Pekingu 2022.
„Nechte se překvapit,“ sama říká. „Všechno je zatím otevřené. Není nutné o tom přemýšlet teď, na takové úvahy bude čas v březnu po skončení Světového poháru.“
Davidová jen prohodí: „Kdyby to dotáhla až do olympiády, byla by hodně hustá.“
Finská veteránka má sice na kontě tři velké glóby a šest medailí z mistrovství světa, včetně jedné zlaté, ale žádnou olympijskou! Také to může při jejím rozhodování sehrát roli.
VZPOMÍNKY NA VELKOU RADOST. Kaisa Mäkäräinenová s globem pro vízěku Světového poháru v březnu 2014.
„Věřím, že Kaisa bude pokračovat. Není důvod, aby končila,“ říká o dva roky mladší Selina Gasparinová. Švédka Mona Brorssonová přizvukuje: „Potřebujeme takové osobnosti. Kdyby po této sezoně odešla, byla by to obrovská ztráta pro celý biatlon.“
Ale ať už skončí Mäkäräinenová kdykoliv, v jedné věci má jasno: bude i potom závodit, i když ne na vrcholné úrovni.
„Jsem soutěživá, potřebuju to. Možná se dám na dálkové běhy na lyžích. A sním o tom, že jednou pojedu taky cyklistický závod. Jenže to bych se musela nejdřív naučit jezdit v balíku.“
