Kvůli dvojkombinaci viróza v Americe - střevní chřipka ve Slovinsku dva týdny vůbec netrénoval. Trenéři jej proto do smíšené štafety raději nenominovali.
V pátek po tréninku nicméně hlásil: „Pocitově je to na trati dobré a na střelnici jsem v podstatě neminul. Uvidíme v sobotu. Hlavně aby byl sprint co nejregulérnější.“
Na zahajovací smíšenou štafetu chtěl ve čtvrtek zajít do areálu alespoň jako divák. „A to už jsem neudělal hodně dlouho.“
Nakonec v nevlídném počasí raději zůstal na hotelu.
Loni v cíli této disciplíny jásal v Kontiolahti coby finišman vítězného týmu. Letos při pohledu do startovní listiny tvrdil. „Už to není jako kdysi, kdy v mix štafetě startovalo jen pár silných týmů. Dřív ji některé země asi ani nebraly tolik vážně. Teď jsou naopak sestavy tak nabité, že pro nás je potom závod i o čekání, jestli soupeři udělají chybu.“
Také proto šesté místo Čechů nezatracuje. „Když se na to podíváme reálně, můžeme být do jisté míry spokojeni, jak to dopadlo. Gabča je rozdílový závodník, který může 30 nebo i 40 vteřin stáhnout, ale aby sjela minutu, to už by byl skoro nadlidský výkon. A chtít stáhnout nějakých 40 vteřin na Fourcada nebo na Boeho? Kolikrát za sezonu člověk porazí takové lidi o 40 vteřin? Jednou? To jsem možná i přehnal.“
Předchozí akce „návrat Ondřeje Moravce do plného tréninku“ byla o hledání ideálního timingu. S tak dlouhou pauzou uprostřed sezony nemá žádné zkušenosti.
Šéftrenér Ondřej Rybář poukazuje: „Vždy je nejtěžší rozhodnout, co je po nemoci v tréninku dost a co je málo, protože každá nemoc vysílí organismus jinak. Nikdy to ale nejde uspěchat.“
Proto v závěru minulého týdne, když se Moravec na Pokljuce vrátil na lyže, kroužil po trati zpočátku jen umírněně. „Ty tréninky byly výrazně opatrné,“ líčí šéftrenér.
Což znamená...
„Za normálních okolností jdete při tréninku přes bolest. Ondra ale ze začátku radši pořád stál na brzdě a hlídal si tempo.“
První rychlý trénink absolvoval teprve po příletu do Osla.
„Dny, kdy nesměl nic dělat, nám teď chybí,“ je si dobře vědom Rybář. „Na výkonu to bude znát. Tělo se nejprve musí dostat do závodního tempa. Ondra teď nevybíhá ze startovací pozice nula, ale minus jedna. Nebylo to jako při zranění ruky, při kterém by mohl dál trénovat a zatěžovat oběhový a pohybový aparát. On ležel šest dní v posteli a další dny se potom dával dohromady.“
Moravec sám sebe nechce dostat pod tlak. „Asi nejlepší taktikou bude jít do sprintu s nulovým očekáváním,“ říká. „To je recept na to, abych zůstal v klidu a nestresoval se, kolik mám natrénováno. Ono to nějak dopadne.“
Vzápětí však bojovně dodává: „Ta pozice je pro mě nová. Je pro mě výzvou poprat se s tím.“
Ondřej Moravec na trati závodu s hromadným startem v Canmore
Rybář věří, že v závěru šampionátu, při závodu s hromadným startem, by už Moravec opět mohl být v optimální formě. „Problémem však je, že se do hromaďáku musí probojovat. Proto potřebuje dobře zajet už sprint.“
V této sezoně skončil ve sprintech nejlépe třináctý v Ruhpoldingu a devatenáctý na Pokljuce. Dosud žádný během zimy neabsolvoval se střeleckou bilancí 0 + 0.
Právě nula ze střelnice je nyní při předpokládané horší běžecké formě nutností, aby mohl pomýšlet na kvalitnější umístění.
„Na střelbě chci tentokrát stavět. Rozhodně nemohu ve sprintu uspět s jedním trestným kolem, pokud na tom nejsem extra dobře. V mém současném rozpoložení by jednička znamenala stoprocentní neúspěch.“
Z oblohy padá v pátečním poledni další příval sněhu, ale ten Moravcovi nevadí. „Ta trať je skluzná, jede to, mám z ní vážně dobrý pocit. A už jsem se dlouho v závodě neproskočil. Těším se. Aspoň bude nějaké vzrůšo.“
