Poprvé v životě si obléká červené číslo pro vedoucí závodnici disciplíny. Poprvé může snít, že na konci sezony pozdvihne malý křišťálový glóbus.
Ale ten sen přichází příliš brzy.
Ještě nebyla připravena.
„Dneska jsem se toho poprvé i trochu bála,“ řekne Markéta Davidová v úterý večer za cílem vytrvalostního závodu, když se po pěti ranách mimo terče její křišťálový sen roztříští na milion střepů.
Kde se její strach rodil? Co vše tomu předcházelo?
V úterý dopoledne, před závodem, si na hotelu na chvíli zaleze stranou od všech a zabere se do bakalářské práce. „Něco jsem s ní šmoulila, abych se tím trochu rozptýlila,“ vysvětluje.
Ten den je pro ni obrovskou lekcí. Školou biatlonu na nejvyšší úrovni. Přednáškou z předmětu Jak se vyrovnat s vypjatými situacemi.
Mistrovství světa v biatlonu 2019Program a výsledky |
Mohla si v Östersundu neustále opakovat, že nepočítá body a že se plně koncentruje na střelbu a běh, jenže odbourat myšlenky na nenadálou šanci, která se před ní v první plnohodnotné pohárové sezoně zjevila, jednoduše nedokázala.
„Nešly úplně vytěsnit. Byla jsem nervóznější než obvykle.“
Při nástřelu před vytrvalostním závodem, v mrazu, modru a takřka ladovské zimě na švédský způsob, ještě umírněný vítr Davidové nahrává.
„Nejlepší podmínky, co tu zatím na závod byly,“ glosuje sportovní ředitel Ondřej Rybář. Pravda, od stavu číslo 8, kde Češky nastřelují, občas Davidová vyšle k trenéru Gjellandovi poněkud udivený pohled typu „a co bylo zase tohle?“. Ovšem na ten výraz v její tváři si už při nástřelech všichni zvykli.
Markéta Davidová poprvé v kariéře v červeném startovním čísle pro vedoucí závodnici disciplíny. Nástřel před startem vytrvalostního závodu na MS v Östersundu. https://t.co/lkoHhWyiir
Lisa Vittozziová, sokyně v bitvě o malý glóbus, si se svým pozdním startovním číslem 57 dává na čas a k italskému stavu číslo 1 dorazí na nástřel mnohem později. Načež přímo filigránsky piluje své položky.
„Lisa začala nastřelovat moc vlevo, pak se posouvala do středu terčů, až předvedla takřka dokonalé grupetto,“ sleduje dalekohledem špion Rybář.
Ještě v neděli minula slečna Vittozziová při dvou ležkách šest terčů. Tentokrát má jasný a prostý plán: „Tohle je nový týden a nový závod. Hodím za hlavu zklamání ze stíhačky a budu střílet čistě.“
Naplní ho dokonale.
Start se kvapem blíží a dotěrný vítr od jezera bohužel rovněž. Asistent kouče Jiří Holubec ukazuje: „Fáborky se zbláznily. Fakt blbej vítr. Koukejte, skoro na každém stavu teď fouká jinak.“
SOKYNĚ. Lisa Vittozziová na nástřelu.
Běloruska Irina Krjukovová s číslem 1 právě vyráží na trať a Davidová, která s červenou patnáctkou na hrudi svítí mezi ostatními jako maják, se jde rozběhat. Čtyři rovinky na stadionu, výskoky, promnout si stehna.
Masérka Petra Sedláčková a fyzioterapeut Roman Karpíšek se ji snaží rozesmát a navenek se jim to daří. „Ale stejně jsem měla ze závodu moc velký respekt,“ přizná mladá biatlonistka s odstupem času.
Na střelnici už zalehají první závodnice a Holubec sděluje týmu do vysílačky: „Přicházejí poryvy.“ Důkaz podává záhy mistryně světa ze sprintu Anastasia Kuzminová. Čtyři chyby z první ležky, to je děsuplná bilance vybízející Slovenku k vhození ručníku do sněhového ringu.
Vytrvalostní závod ženZpravodajství |
„Vítr mi ty rány odfouknul na devět hodin,“ prozradí Kuzminová po závodě a bude vyprávět, jak se jí po ležce skutečně mihla hlavou myšlenka: Zabal to, Nasťo, vzdej závod, ušetři síly.
„Jenže tohle je mistrovství světa, to se nevzdává,“ řekne. „Skoro celý týden jsem tu proležela v posteli. Pokračovat byl v podstatě i nejlepší způsob, jak si před dalšími závody můžu pořádně zatrénovat.“
Když už se i Davidová „uvelebí“ ve startovní budce, hlasatel na stadionu ji velebí: „Fantastisk säsong.“ Přidá, že tahle 22letá dívka z Česka má nejen fantastickou sezonu, ale je také jednou z největších skokanek zimy, a dokonce už sahá po malém glóbu.
JEŠTĚ JE TO DOBRÉ. První ležka Davidové za nula.
Vztahuje po něm ruce i po úvodní čisté střelbě, odjíždí z ní druhá, devět sekund za vedoucí Slovenkou Paulinou Fialkovou.
Při následující stojce začínají trable. Davidová si stoupne na stav 30, nejblíže k hlavní budově v areálu. Tak si to s Egilem Gjellandem naplánovali, protože vysoká stěna částečně chrání před větrem.
Poučená Davidová: Byly to mé chyby. Měla jsem strach a neustála to |
Bohužel, soustředit se zde nedokáže. „Slyšela jsem, jak se lidé u východu z té budovy baví, a nechala se tím rozhodit.“ Vítr je v tu chvíli přijatelný, přesto Davidová koncentraci a pevnou ruku postrádá. Rány jí tančí po terčích a dvě odtančí i daleko mimo ně.
Ještě není vše ztraceno, ještě živí kousek naděje, bez které se snad ani nedá dobře závodit.
Při třetí položce, vleže, se však stává „levičákem“ a opět chybuje. „První dvě rány měla centrové, pak se postupně posouvala na terčích čím dál tím víc doleva, až jí ta poslední rána uletěla pryč,“ vykládá Holubec.
Na závěrečné stojce připočte Davidová další dvě trestné minuty.
Naposledy opouští střelnici a jadrně si uleví. Vypustí tím ze sebe tlak.
Je to pryč.
„Vítr mi dnes rány nesfoukl. Šlo jen o mé chyby,“ nezastírá. „Věděla jsem na startu, že se mi už dva vytrvalostní závody v sezoně povedly. Měla jsem v hlavě, že na to mám a že z toho může být dobrý výsledek. Prostě jsem to neustála.“
Zatímco za cílem sebekriticky pronáší tato slova, Vittozziová je s číslem 57 stále na trati a zrovna nuluje poslední stojku.
„A je hotovo, Lise patří glóbus. Přeju jí ho, je vážně dobrá,“ hned ocení Davidová.
Nicméně tentokrát neplatí slova písně skupiny Abba, že „vítěz bere vše“. Vittozziová má glóbus, ale nebude to ona, kdo z östersundské pokladnice kromě křišťálového skvostu vybere i celý zlatý poklad.
Domácí Švédsko se konečně dočkalo medaile!
Už žádný kolaps jako Mona Brorssonová na nedělní poslední stojce. Hanna Öbergová, žena z plakátu šampionátu, si uhání pro titul mistryně světa. Ona svoji poslední položku ustála.
„Když jsem na tu poslední stojku přijížděla, řekla jsem si: Teď všem ukážu, že jsem olympijská vítězka,“ svěří se. Sebevědomí v jejím případě dělá divy. Vše trefila. Nikdo ji nepředstihne. Už při posledním kole, přestože je pro ženy tak tvrdé, se usmívá. Toto je její splněný sen - a její pohádkový den.
YES! Another Swedish super-woman, Hanna Öberg, wins GOLD medal in World Championships of Biathlon❄️ in Östersund, Sweden. A perfect way to follow up last yr’s olympic gold! Congratulations! https://t.co/Glf43cLv7c
Markéta Davidová se naopak na konci tohoto dne najde až na 43. řádce výsledkové listiny. V pořadí bitvy o malý glóbus tak sestupuje na konečnou třetí příčku za Lisu Vittozziovou a Paulínu Fialkovou.
Běžecky byla na trati o 1:10 minuty rychlejší než Italka a o 21 sekund než Slovenka.
Zato ta střelba!
„Zdejší střelnice se mi nelíbí, bojovala jsem s ní,“ povídá. „Ale nabrala jsem zkušenost ze závodění pod velkým tlakem. Snad se mi bude jednou hodit,“ věří.
TŘI NEJLEPŠÍ. Zleva druhá Lisa Vittoziová, mistryně světa Hanna Öbergová a třetí Justine Braisazová.
Nikoliv pro ni se rozzáří nad stadionem ohňostroj.
Švédsko oslavuje
„Tady je to ještě emotivnější než v Koreji,“ celá rozzářená se svěřuje Öbergová. „Loni bylo pro mě olympijské vítězství velkým překvapením. Dnes jde o zážitek na jiné úrovni. Před startem jsem věděla, že mohu vyhrát. A že jsem to dokázala doma, před svojí rodinou... já jsem na sebe tak pyšná.“
Abba zpívá "vítěz bere vše", ale ve vytrvalostním závodě biatlonistek na MS jsou vítězkami obě tyhle dámy. Lisa Vittozziová má sice ze závodu "jen" stříbro, ale zároveň právě vyhrála malý glóbus. A Hanna Öbergová je po olympijském zlatu i mistryní světa - a navíc na domácí půdě! https://t.co/LZWLv8n0CS
Veronika Vítková, v prvním poločase sezony ztracena v hloubi výsledků daleko za Davidovou, je s jedinou ranou mimo terče na 13. místě nejlepší z Češek a tvrdí: „Fyzicky to jde nahoru a střelba drží.“
Vítková startuje na svém devátém mistrovství světa. Davidová na prvním. Nehroutí se. Ve tváři má zklamání, ale i odhodlání. Hledá pozitiva. Třeba z běhu, pátého nejrychlejšího. Z pocitu, že fyzických sil má i po čtyřech östersundských startech stále dost.
„Jednou to Makula dokáže a ten glóbus si vezme,“ věští kouč Holubec.
Jeho svěřenkyně odkráčí do buňky, svlékne výsostné červené číslo.
Porážka, v některých očích tentokrát drtivá, je pro ni impulzem. „Dneska jsem se nedokázala uzavřít do své bubliny. Tak příště. Poučím se z toho,“ slíbí.
Pozdě večer si na Instagram vyvěsí fotku, jak se pere s östersundskou tratí v červeném čísle a připíše k ní: „Červený dresík se mi zalíbil. Budu dělat všechno pro to, aby nebyl v mé sbírce poslední.“
