Dvanácté místo na úseku, ztráta 39 sekund, dvě dobíjení při střelbě (1+1). Jak jste s takovou bilancí spokojený?
Jelo se mi z těch tří závodů asi nejlíp. Ve sprintu jsem si před týdnem připadal dost mizerně. Ve vytrvalostním závodě jsem se už tolik netrápil. A teď to bylo zase lepší. Tak doufám, že se forma posouvá nahoru. Mrzí mě dobíjení. Při stojce mohlo být způsobené i tím, že druhé kolo bylo v kvapu a já byl trochu přehecovaný. Ale celkově jsem za sebe docela spokojený. V rámci mých současných možností jsem asi neměl na to zajet líp.
Krčmář poslal štafetu na trestné kolo. Radují se biatlonisté Norska |
Z českého kvarteta jste nakonec vykázal nejlepší střelbu. Trestná kola naopak jezdili i Němci, Rusové, Rakušani, Francouzi, Švédové - a Michal Krčmář. Byly v sobotu podmínky na střelnici hodně divoké?
Těch trestných koleček se jelo dost. Trochu pofukovalo, ale vítr nebyl zase až tak strašně silný. Ve štafetě však hraje roli i to, že na střelnici občas přijedete víc rozhicovaný než při některých jiných závodech a pak je pro leckoho horší se s tím porovnat. Zvlášť když navrch cítíte zodpovědnost za tým. Ale co jsem se bavil s klukama, nikdo nenaznačoval, že by panovala na střelnici kdovíjaká divočina.
S třináctým místem určitě spokojení nebudete.
Fuj, třináctka, tu nechci. (zasměje se) Samozřejmě, spokojení být nemůžeme. Prostě se to nepovedlo, v globálu tam bylo dost chyb, které by se měly odmazat. Je co zlepšovat.
Šlo o váš poslední Östersund kariéry. Kam ho řadíte na žebříčku areálů, v nichž jste závodil?
Tak do středu. Není extra „wow“, ale ani provar jako Oberhof.
NA TRATI. Michal Šlesingr při posledním startu v Östersundu.
Zažil jste v posledních letech proměnu Östersundu. Ještě před pár lety tu byla divácká kulisa skromná, zato po nástupu nové švédské medailové generace je divácký zájem nepoměrně větší, tribuna se i při štafetě zaplnila. Přicházejí Švédové biatlonu zase na chuť?
Je to trochu lepší, ale pořád se nemohou rovnat některým jiným místům a národům. Podél trati tu pořád stojí jen trenéři a servismani, zatímco v jiných areálech diváci lemují i tratě mimo stadion.
Od roku 2005 jste tady stál čtyřikrát na stupních, dvakrát sám, dvakrát se štafetou. Na které vaše östersundské vystoupení nejraději vzpomínáte?
Jedno konkrétní asi neřeknu. Vím, že jsem tu jel dvakrát vytrvalostní závod na placku (druhý a třetí), ale detaily si nevybavím. A vím, že jednu sezonu (2014-2015) jsem tu začínal tak dobře, že jsem nebyl daleko ani od žlutého čísla lídra poháru, protože na rozdíl od jiných jsem zdejší závody zajel vyrovnaně.
Jak vás znám, nejste právě nostalgickým typem, který by si říkal: Tak tady dnes startuju naposledy.
Ne, to vůbec nejsem. Ještě jsem mladý kluk, ještě se třeba někdy do Östersundu přijedu podívat. V létě.
VZPOMÍNKY NA MINULOST. Zleva Michal Šlesingr, Martin Fourcade a Simon Schempp aneb stupně vítězů po závodě na 20 kilometrů v Östersundu v roce 2011.
V příštím týdnu vás čeká pro změnu závodnické loučení s Hochfilzenem. Ten řadíte kam?
Taky takový průměr. Je tam sice hezky a na rozdíl od Östersundu i opravdu fajn divácká atmosféra, ale ty jejich tratě jsem nikdy moc nemiloval.
Které areály tedy u vás vedou?
Nové Město je samozřejmě vysoko.
Přestože pro vás bylo výsledkově i zdravotně poněkud zakleté?
To bylo, ale je to doma a atmosféra všechno přežehlí. Taky Anterselvu a její nádherné prostředí mám rád. Měl jsem tam kdysi dávno medaile z mistrovství světa, ale ve svěťácích se mi v Anterselvě zase tolik nedařilo. Rád jsem závodil i v Chanty Mansijsku, kde mi vyhovoval profil tratí.
A na opačném konci spektra jsou jaké areály? Nejméně oblíbený je, jak jste už naznačil, Oberhof?
Jasně. Ani Kontiolahti není žádná velká hitparáda, i když na šampionátu v roce 2015 jsem tam byl v laufu, který vás často nepotká. Byl jsem na trati rychlý, nebolelo mě to, mohl jsem pořád někoho předjíždět a nesahal jsem si při tom na dno. To je pak vždycky super pocit.
