Biatlonistka z Harrachova zažívá průlomovou sezonu plnou skvělých zpráv. Také v pátek se na Puskarčíkovou v Pokljuce hrnuly.
Třeba: čtvrtá nejrychlejší střelba dne.
„Na to koukám jako puk.“
Střílela téměř stejně rychle jako vyhlášená ranařka Wiererová.
„Unbelievable. Neuvěřitelné.“
Osmým místem v cíli si zároveň vyrovnala pohárový osobní rekord. Navíc málem poprvé v kariéře porazila ve Světovém poháru českou jedničku Gabrielu Koukalovou. Pouhé čtyři desetiny je dělily.
„Je mi ctí, že jsem s Gábinou bojovala až do cíle,“ prohlásí. „A vůbec mi nevadí, že mě předjela. Snažím se porážet svět, ne naše holky.“
Celkově je slečna Puskarčíková v poháru už sedmá, nejvýš v životě.
„Přitom jsem si před sezonou říkala, že bude pěkné, když v jejím úvodu aspoň trochu slušně zaboduju, abych si pak mohla zajet hromaďák v Novém Městě,“ připomene výběrové klání, kam se z poháru kvalifikuje 25 nejlepších.
BOJ NA TRATI. Anais Chevalierová (vpředu) a Eva Puskarčíková při sprintu v Pokljuce
Aby dobrých zpráv z pátku nebylo málo, rýsuje se nyní před ní také medaile za štafetu z her v Soči.
„Dokud to neuvidím černé na bílém, takové dohady neberu v potaz,“ reaguje však rozpačitě. „Ta medaile by byla moc příjemná, jenže zároveň i strašně smutná. A emoce z ní rozporuplné.“
Právě v olympijské zimě 2013/2014 zažívala svoji premiérovou sezonu ve Světovém poháru. Loni v prosinci poprvé nahlédla v závodě do elitní desítky, devátá ve stíhačce v Pokljuce. Ale slibný rozlet zarazila nemoc při americkém turné.
„Šlo o plíživé onemocnění,“ vzpomíná kouč Zdeněk Vítek. „V Americe už byla oslabená. Potom přiletěla na mistrovství světa do Osla a stoupla jí teplota. Nakonec jsme ji poslali domů a vyklubal se z toho zdlouhavý zápal plic.“
Neustále dobře naladěné ženě, která je sluníčkem reprezentace, tehdy výjimečně nebylo do smíchu. V Oslu dlouho zůstávala v izolaci na pokoji, aby ostatní nenakazila, a komunikovat mohla jen po telefonu.
NEMOCNÁ. Moc si nepopovídám, říkala Eva Puskarčíková při šampionátu v Oslu.
Vstup do letní přípravy tato nemoc ještě poznamenala. Brzy však Vítek zpozoroval zlepšení. Hlavně při střelbě byla stále rychlejší.
„Dospěla a stoupá nahoru. Zásadně změnila ležku,“ připomíná kouč. „Začala v létě střílet ve výdechu, zatímco předtím to bylo v nádechu. Což bylo klíčové.“
Jenže přišel její první start sezony, závod smíšených dvojic v Östersundu, a na úvodní položce totálně selhala. „Potřebovala pak zklidnit,“ vypráví kouč.
Ve vytrvalostním závodě už zaznamenala tři nuly. Vida, pořád je umíš, promlouvala sama k sobě.
„Snažila jsem se po té hrůze ve dvojicích střílet v závodech přece jen víc na jistotu. V porovnání s tréninkem jsem zpomalila,“ vypráví po sprintu v Pokljuce. „Připadá mi, že tam teď při ležce proležím snad 30 vteřin. Ale díky automatizaci střelby z léta je to ve skutečnosti o dost míň. Samotnou mě překvapilo, když mi oznámili, že jsem ji dnes měla za 24 vteřin.“
Od vytrvalostního závodu v Östersundu pálí skvostně, ve sprintech vždy za nulu. Ve stíhačce vyválčila ve Švédsku osmou příčku. „Nabrala jsem sebedůvěru,“ povídá. „Teď pluju tak trochu na vlně. Nuly mě nabudily a nakoply do běhu.“
Také ten dokázala zrychlit.
Má nyní jedinou slabinu. „Pochází sice ze sjezdařského střediska Harrachov, nicméně sjezdařem úplně není,“ říká Vítek.
„Proč zase plužíš?“ občas na ni zavolá, když za svěřenkyní během tréninku sjíždí kopec. Na odstranění určitého bloku stále pracují.
„Pořád mám ze sjezdů obavy. I při sprintu jsem si v prvním kole za Francouzkou (Chevalierovou) radši malinko připlužila,“ vykládá o prudkém sjezdu v Pokljuce. „A ve třetím kole jsem tam jela s respektem. Vzpomněla jsem si na loňský sprint, jak jsem tu upadla ze sedmého místa a zničila pušku. Pohlídala jsem si to.“
Přesto Vítek chválí: „Je bojovníkem. V závodech to pouští víc než v tréninku.“
NAŠE SLUNÍČKO. Tak hovoří čeští reprezentanti i trenéři o Evě Puskarčíkové. Na snímku vpravo je s Veronikou Vítkovou, se kterou často bydlí na pokoji.
Díky tomu Eva Puskarčíková nad výsledky opět žasne. Její páteční osmé místo za Gabrielou Koukalovou, stejně jako devátá příčka Michala Krčmáře mezi muži, jsou důkazem, jak se mladší Češi derou nahoru.
„Když se dvě naše holky nahánějí v první desítce, příjemně se na to kouká,“ ujišťuje Zdeněk Vítek.
V sobotu ve 14.45 vyrazí obě takřka bok po boku do stíhačky.
„Pojedeme s Gabčou tandem. Doufám, že ji chvilku uvidím,“ přeje si ta mladší a už se zase směje.
