Během přípravy jste měli cvičení, při kterém jste se ve dvojicích tahali na laně. Jedná se o novinku, nebo standardní záležitost?
Pro zdejší soustředění to je tradiční věc, kterou máme už tuším pátý rok za sebou. Dříve za námi jezdili trenéři, ale v tom případě bychom jezdili málo kol, protože dva na deset lidí je málo. Cvičení je záživné a občas při něm hrozí i karamboly. Když se lano napne, tak toho druhého přitáhne a musí hned reagovat, aby nedošlo k pádu.
S trenéry jste si, předpokládám, nemohli dávat oddych, jako když se zadní člen několikrát na laně pouze vezl, že?
S nimi to bylo horší, protože oni lano neměli vůbec prověšené, a tím pádem bylo stále v tahu. Navíc ani nejeli, takže s trenéry to bylo těžší. Jde o to, jak je ten druhý na prvního zlý. Nezdá se, ale tahat za sebou do kopce ještě cizí váhu je docela obtížné.
Kromě kolečkových lyží jste i posilovali. Co je vám bližší?
Nijak mezi tím nerozlišuji, jelikož stejně musím udělat všechno, co máme naplánované. Jdu od tréninku k tréninku. Spíš mám raději zimní přípravu, protože teplo se snáší hůř než zima, která ale v podstatě poslední čtyři roky pořádná nebyla. Člověk nikde moc nemrzne, ale ve vedru je příprava náročná. Ale ani jsme se nejezdili sprchovat. Bývá to horší. Kolikrát jsme objeli tři kola a museli jsme pod vodu. Tělo si na teplo postupně zvykne.
Měli jste na programu rovněž vyjížďky na kole. Vás odchovanců letohradského klubu je hodně. Dělali jste při vyjížďkách jako místně znalí průvodce?
Někdy jo. Teď s námi jezdíval i kamarád, který je bývalý cyklista, takže okolní prostředí zná ještě více. Ze závodů to měl hodně naježděné, a proto nám s trasami i trochu pomohl. Ale jinak jsem je volil já nebo Lukáš Kristejn a další místní. Výběr byl pestrý.
Okolní cyklostezky vám v tomto směru svědčí?
Pokud bych to srovnal s Jabloncem, tak tam jsou trasy dost jednotvárné, protože začnete do kopce a končíte z kopce a opačně. Tady když chci na dvě hodiny vyrazit na rovinu, tak dojedu do Chocně a nenarazím prakticky na žádný kopec. Myslím, že je ideální, když si člověk může vybrat profil. Teď se jede Tour de France, takže i my jsme měli etapu se třemi horskými prémiemi. Pak ještě dvě spurtérské, ale už jsme byli tak hotoví, že na ně skoro ani nedošlo (úsměv). Ve skupině je jinak jízda zábavná a navíc utíká.
Při jednom z tréninků vám sedla střelba. Z devadesáti ran pouze čtyři vedle.
Výsledek nebyl špatný, ale na konci jsem ho chtěl vylepšit. Stále se je kam posunout. Ale ve střelbě je vždycky tolik rezerv, že člověk nedosáhne toho, aby byla dokonalá.
Měli jste týdenní soustředění. Trávil jste čas se zbytkem skupiny, nebo spíše doma?
Ani jsem v areálu nespal, protože bylo přeplněno. Byli tam totiž i junioři a zbytečně bychom se tam mačkali. Jinak přes den a na obědy jsem byl společně s ostatními. Mám doma ještě psa, který potřebuje také čas, takže s ním jsem po obědě vyrazil na chvíli ven. Pak jsem si lehnul, odpočinul si a odpoledne přijel zpátky do areálu.
V Letohradu jste byl letos opakovaně na náměstí ukázat cennou sbírku medailí z olympiády v Soči. Vracíte se raději už s úspěchy, nebo do klidu na trénink?
Asi je lepší klid. Samozřejmě, že přivítání bylo příjemné. Jsem rád, že lidé biatlon sledují a přišli vyjádřit podporu. To mě rozhodně potěšilo. Zase nejsem taková povaha, abych se musel někde pořád ukazovat (úsměv). Když jsem doma, tak mám radši klid na tréninku, protože mám svoji pohodu.
