Deset tisíc rozvášněných fanoušků zpívalo, tancovalo, bez ustání skandovalo, každý pěkný moment jejich miláčků dokázali náležitě ocenit hromovým jásotem. Ve třetí části hry tak dokázali psychicky zvednout svůj tým, který v jednu dobu prohrával už o hrozivých 19 bodů a odevzdaně schovával hlavy do ručníků. "To diváci donutili hráče zabrat a snažit se dál o vítězství," píše Fanatik.
Když pak Ibrahim Kutluay trefil v závěru třetí čtvrtiny trojku a Turci se chorvatskému výběru přiblížili na přívětivých devět bodů, síla neutachujícího řevu dosáhla svého vrcholu. "V úvodu jsme se ani příliš nezahřáli, nedokázali jsme ze sebe vydat vše. S našimi fandy za zády jsme ale museli v druhé půli tvrdě zaútočit," přiznal kouč Turků Aydin Ors.
Nejdramatičtější momenty utkání se změnily v bláznivou vřavu. Domácí hráč Turkcan byl faulován se závěrečným klaxonem, ve vařícím kotli ho ale všichni přeslechli. Rozhodčí se pak museli radit, jestli byl turecký hráč faulován ještě ve vymezeném čase, nakonec Turkcana nechali střílet dvě šestky, ten jednu proměnil a zařídil prodloužení. V tom pak Turci Chorvaty přehráli a nadšení diváci poskakovali z přemíry radosti dokonce i po stolku časoměřičů.
Turci mají velice mladý ale perspektivní celek. Kromě Turkoglua, který byl v minulé sezoně jmenovaný do druhého nováčkovského výběru NBA, hrají v týmu i basketbalisté Detroitu Pistons Mehmet Okur a Mirsad Turkcan. Ti nastříleli společně Chorvatům 20 bodů. Turecká reprezentace se ale hlavně musí poprat s velkým tlakem veřejnosti, domácí prostředí dokáže vynést vzhůru stejně rychle jako srazit až k zemi.
Po postupu do semifinále se ale můžou Turci uklidnit. Na evropském šampionátu skončili zatím nejlépe čtvrtí v roce 1949, o dvanáct let později dosáhli na šesté místo. Postupem do semifinále si zároveň zajistili přímý postup na mistrovství světa, které pořádá příští rok Indianopolis. Mezi vybranou smetánku se Turci podívají vůlbec poprvé.
