„Začali jsme velice dobře, byli jsme připraveni hrát, ale vydrželo nám to jen 35 minut. V posledních pěti minutách rozhodly útočné doskoky domácích a to, že dali několik důležitých košů, například nájezd Adama Gogy. My musíme bojovat dál a snažit se zápasy nejen dobře začít, ale i je umět zavřít.“
Zanalyzujeme-li vyřčené věty, opakuje se v posledních utkáních Beksy v zásadě to samé. Velmi nadějně rozehraný zápas - v tomto případě vedly Pardubice v první čtvrtce už o sedmnáct - a pak postupný kolaps gradující v závěrečné desetiminutovce. Na často zbytečně promarněných koncovkách má trenér Sanders, vedle aktérů přímo na palubovce, svůj nepopiratelný podíl; tým se točí v kruhu.
Beksa přitom prohýřila herní sebevědomí, o které je nutné se v podobných momentech opřít, dost záhadným způsobem. Do ligové soutěže nevstoupila věru zle - měla však manko v počtu zápasů dané souběžnými starty v Evropě.
V sobotu 22. prosince doma přemohla v prestižním derby Svitavy a konečně poskočila na druhé místo - jenže pak se cosi pokazilo. Přišly venkovní porážky s Olomouckem, Děčínem a především neospraveditelný výbuch o padesát v Nymburce, který se pravděpodobně projevil i v pozdějším selhání v Ostravě.
Na takto nalomeného protivníka si Hanáci, kteří se i díky zmíněným výsledkům v tabulce Kooperativa NBL nacházejí za čtvrtou Beksou v těsném závěsu, neměli důvod nevěřit, tím spíš, že měli výhodu domácí haly. Projevilo se to právě v závěru, kdy tým kouče Benačka Bekse pláchl dvanácti body v řadě a důrazně si tak řekl o finálový turnaj v Novém Jičíně.
