S tím, jak se postupně snižuje průměrný věk draftovaných hráčů, úměrně klesá i šance na proniknutí mezi absolutní špičku a desítky hráčů jsou kolotočem NBA neúprosně semleti a v tichosti odcházejí do ústraní. O perných měsících vyčkávání našeho Jiřího Welsche v jeho premiérové sezóně byly ostatně popsány stohy papíru a nejen on, ale všichni jeho příznivci si nyní, kdy se zdá mít to nejhorší už za sebou, určitě oddychli.
Poslední draft byl z tohoto pohledu přeci jen trochu výjimečný, protože mezi profesionály popostrčil (z první desítky draftovaných) skutečně vynikající hráče, kteří se téměř přes noc staly výraznými posilami svých týmů. Z předpokládané trojice nejlepších dokonce James i Anthony předčili všechna očekávání a skvěle se jim daří naplňovat jejich potenciál budoucích nejzářivějších hvězd profiligy. Nad tím třetím z nich, srbským pivotem Darko Miličičičem, zatím visí jeden velký otazník.
Je samozřejmé, že právě jeho pozice nováčka, je nepoměrně těžší a z prvními dvěma jmenovanými téměř nesrovnatelná. Pouze vysoké postavení na draftu totiž ještě zdaleka neznamená, že hráče čeká okamžitá a strmá kariéra. Historie zná takových případů desítky. A Darko se zatím v NBA bez přehánění skutečně trápí. Zatímco James i Carmelo sbírají zkušenosti již ve stovkách odehraných minut a vylepšují svá obdivuhodná osobní maxima, odehrál srbský pivot ve službách detroitských Pístů pouhých 37 minut a celkově si připsal do svých statistických zápisů pouhých 13 bodů.
To vše navíc v pouhých 13 zápasech, do kterých zatím od začátku sezóny nastoupil. Znamená to snad, že by se všichni basketbaloví experti a skauti, kteří ho svým hodnocením vznesli při červnovém draftu v newyorské Madison Squere Garden hned za středoškolskou megastar LeBrona Jamese, spletli? Že by přecenili jeho možnosti a neodhadli jeho šance pro nejlepší ligu světa? To rozhodně ne.
Je příliš brzy nad tímto hráčem lámat hůl a jeho velké chvíle v NBA pravděpodobně ještě přijdou, v což jistě nedoufají jen v Detroitu. Důvod, proč se zatím Darko výrazněji neprosazuje, je prostý. Především je ve svých 18 letech nejmladším hráčem NBA. Na jeho postu navíc hráči dozrávají přeci jen trochu později a v neposlední řadě bude ještě nějakou chvíli trvat, než se vyrovná se svým „evropským handicapem.“
V jeho věku je totiž přechod do cizího prostředí a do amerického pojetí basketbalu bez předchozích zkušeností z vrcholných evropských či světových soutěží opravdu trochu velké sousto. Podle řady expertů i trenérů tyto „děti“ do NBA prostě nepatří. Příkladem za všechny může být prohlášení Phila Jacksona na adresu LeBrona Jamese těsně před nedávným vzájemným utkáním Lakers a Cleavelandu.
„Tito hráči (myšleno z highschool či univerzitní junioři) nemají ještě v NBA co pohledávat. Pochopte, NBA není jen o tom umět hrát basketbal. Je to o zkušenostech, chování, vystupování a velké míře zodpovědnosti. Nikdo, ani LeBron, mě o tom nepřesvědčí a svůj názor na tento trend asi jen těžko někdy změním.“
Nakolik tato slova patřila nově vycházející hvězdě, či zbytku „dorostenců“ nesměle nakukujících pod pokličku zámořské profiligy, to nechám na posouzeni vás, čtenářů.
Na pocity Darka Miličiče v jeho premiérové sezóně se ptal před několika dny reportér amerického denníku USA Today. Tady jsou některé z nejzajímavějších otázek a odpovědí.
Co si myslíte o publicitě, která se dostává Jamesovi a Anthonymu?
Oni jsou v úplně jiné situaci. Hrají mnohem lépe, střílí hodně bodů a jejich týmy i díky nim zaznamenaly od loňska velké zlepšení. Já musím prostě čekat, tvrdě pracovat v tréninku a snažit se kdykoliv pomoci svým spoluhráčům. To je teď moje práce. Tvrdě dřít a čekat na svou šanci.
Kolik hracího času jste pro sebe očekával, když jste byl draftován jako číslo 2?
Nevím. Netušil jsem. V Jugoslávii jsem hrával 30 minut, tady sedím na lavičce. Ale rozumím tomu. Mám se ještě hodně co učit. Kouč Larry Brown mě zkouší učit hodně nových věcí a já se pokouším dobře poslouchat.
Jak těžké je zvyknout si na to, že nehrajete?
V mém věku to opravdu není jednoduché. Stále čekám na svou šanci. Tvrdě na sobě pracuji, i před tréninkem, po něm a před zápasy. To je cesta jak se udržet v dobré formě.
Na co bylo vůbec nejtěžší si zvyknout?
Basketbal je tu úplně jiný, hra je mnohem rychlejší, tvrdší a důraznější.
Jak moc vám chybí vaše vlast?
Moc. Hlavně má rodina. A taky nemám moc volného času, protože téměř všechen strávím tréninkem.
Věříte, že jste pro Detroit zklamáním, když se neobjevujete v jejich pravidelné rotaci?
Nevím, co si myslí. Vím jen, že trenér Brown je jeden z nejlepších v NBA a myslím, že si uvědomuje, že jsem ještě opravdu mladý a musím se ještě hodně učit. A vlastně s ním ani nic jiného nedělám.
Chápou vaši fanoušci v Srbsku proč nehrajete?
Opravdu nevím. Slyšel jsem o tom, co psaly srbské noviny a nebylo to nic pěkného. Já osobně je nečtu, ale mí přátelé a známí mi o tom něco pověděli.
Jak dobře byste musel podle vás hrát, abyste dostával tolik příležitostí jako James a Anthony?
To se dá těžko říct. Pro mě je to opravdu všechno trochu rozdílné. Pokud mi dají šanci, uvidíte sami, co dokážu. Myslím, že to bude dobré. Uvidíme.
- čtvrtek 15. ledna 2004
- 2
