Oba tehdy byli na začátcích svých kariér. Krakovičovi bylo 21 let a minuty na palubovce sbíral po drobných, o čtyři roky starší Růžička dělal asistenta hlavnímu kouči Peteru Bálintovi.
Mladické nadšení měli každý zvlášť proměnit ve výrazný otisk do české basketbalové mapy; Krakovič s Děčínem dosáhl předloni a letos na dvě ligová stříbra, Růžička se vyšvihl do Nymburka a reprezentace a letos se stal trenérem roku.
V tomto bodě se potkávají znovu v Brně.
„Myslím, že jsme oba pořád ještě mladí,“ usmívá se 29letý Krakovič před brněnskou šatnou. Pravda je taková, že brněnský klub v čele s 33letým Růžičkou po něm sáhl jako po osobnosti - zkušeném hráči s velkou šancí být novým lídrem týmu pro tuto a příští sezonu.
Přišel válečník, s ním je Brno lepší
Krakovič do Brna dorazil v době, kdy mělo za sebou neuvěřitelnou sérii jedenácti proher v české NBL a řadu dalších porážek v mezinárodním Alpe Adria Cupu. Z následujících tří utkání už s Krakovičem v sestavě má mužstvo naopak dvě výhry včetně skalpu silných Pardubic. V sobotu si doma troufne i na Svitavy.
„Cíleně jsem pro změnu nálady v šatně a na hřišti nedělal nic,“ rekapituluje Krakovič, rekrutovaný pro roli vůdce strádajícího celku. „Nechtěl jsem přijít jako kouzelník, začít všem říkat, co mají dělat a jak to mají dělat, a myslet si, že se všechno změní. Zabíhá se to za chodu. Tým vycítil, že přišel někdo zkušenější, svoje poznatky mu předávám za pochodu, ale začít všechno měnit a sám nic neudělat by nebyla cesta. Lepší je jít příkladem,“ popisuje svoji strategii.
Jakub Krakovič jako děčínský kapitán
Shodou okolností Krakovič přišel z Děčína, kde se tamnímu týmu přezdívá válečníci. Sám takovým válečníkem je. Jeho vizáži dominuje mohutná bradka, je mu vlastní energický projev, emoce, nasazení.
Taky ale měl tréninkový výpadek - alespoň z pohledu české nejvyšší soutěže. Po konci v Děčíně dojížděl v této sezoně do rakouského Mistelbachu, kde se hraje druhá liga. Třikrát týdně tam trénoval a v sobotu se hrály zápasy.
„Už jsem měl i práci, zaučoval jsem se. Nechtěl jsem být v pozici hráče na čekané, bral jsem to, jak to bylo. Nakonec to dopadlo takhle,“ říká 29letý basketbalista.
Z finále KNBL proti Nymburku je druhá rakouská liga jistě krokem dolů, Krakovičovi to ale kompenzovala spolupráce s dalšími bývalými ligovými borci z Brna. V Mistelbachu hrál s Michalem Křemenem, Ivem Prachařem, Michalem Semerádem a Michalem Jedovnickým.
„Když jsme jeli na utkání v plném počtu, musel Michal Jedovnický vzít sedmimístné auto, abychom se všichni vešli,“ dává k dobrému Krakovič. „Úroveň basketbalu tam sice nebyla až taková, ale tihle kluci z Brna mají svoje zkušenosti a k tomu tam byli mladí rakouští hráči. Cítil jsem tam pozitivní atmosféru,“ ohlíží se rodák z Kyjova.
Tereza Krakovičová se rozloučila s kariérou.
Přesto nezastírá, že za brněnskou nabídku byl rád. Do konce příští sezony ho vrátila do profesionálního kolotoče, s nímž už se pomalu loučil. Po mistrovství Evropy v Rize tento rok skončila kariéru jeho manželka Tereza, za svobodna Pecková, vicemistryně světa z roku 2010, a v březnu příštího roku spolu čekají rodinu.
„Ve svém věku už uvažuju tak, že nebudu hrát navždycky. K profesionálnímu sportu už se tolik neupínám. Pořád mě ale naplňuje, baví mě a nejsem v něm nejhorší, takže jsem rád, že mě Mistelbach pustil a můžu hrát za Brno,“ podotýká.
Než Brno posílil, chodil s týmem trénovat
Do svého nového angažmá se Krakovič pustil zodpovědně. Ještě než se k týmu připojil na začátku prosince oficiálně, chodil s ním trénovat. Dopoledne byl v Brně, odpoledne v Rakousku. „Chtěl jsem dohnat manko a taky poznat kluky. Pochopit, v čem oni vidí problém, jak se cítí. Chtěl jsem od nich zpětnou vazbu a podle toho se pak v mužstvu chovat,“ recituje Krakovič předpisově.
V době, kdy s vedením brněnského klubu už byl v kontaktu, vyšel ven s emocemi trenér Růžička a do slabě hrajícího ansámblu se pustil. Jeho výstup se stal známým i populárním, nicméně byl vůči hráčům v Brně velmi ostrý.
Krakovič přiznává, že pár známých mu video z Růžičkova proslovu poslalo do pošty s nevyřčeným otazníkem, co on na to.
Lubomír Růžička ke stavu brněnského kádru po prohře s Kolínem:
„Ta tiskovka kolovala basketbalovou komunitou po celé republice. Cítil jsem ale hlavně to, že trenér chce něco udělat s porážkami a výkony, chce být kritický do vlastních řad, k sobě i k ostatním. Chtěl něco probudit, změnit. Nakopnout hráče, aby začali pracovat víc. To je přece v pořádku,“ uvažuje Krakovič. Zápasy svého současného klubu na kraji sezony sice vídal, ale Brno v prosinci už není tím Brnem zmoklých slepic v října.
„Týmu uškodilo, že ho opustil Richard Körner, to byla dobrá posila. Možná neměl tolik štěstí. Teď funguje, lavička žije, kluci jsou nabuzení. Dvě výhry nám ohromně pomohly,“ sleduje Krakovič.
