Naposledy se tak stalo v sobotu v Nymburku, kde 213 centimetrů vysoký a 122 kilogramů těžký Jiří Trnka pobyl na hřišti pouhých 15 minut a 16 vteřin. Zaznamenal 11 bodů. První tři fauly mu rozhodčí Paulík s Šedivým připsali během sedmi minut úvodní části, pokaždé za zákrok proti křídlům soupeře.
Hned nato trenér hráče stáhl a poslal zpět až v závěru třetí části. Po šesti minutách poslední čtvrtky však Trnka skončil. Jednou postupoval zády ke koši proti pivotu Freibergovi, o 22 kilogramů lehčímu, podruhé proti křídlu Jelínkovi, téměř o třicet kilo lehčímu. Protivníci v obou případech spadli na zem, Jelínek Trnku navíc držel kolem pasu a stáhl s sebou. Výsledek? Pokaždé tentýž. Útočný faul opavského hráče.
“Nestěžoval bych si, kdybych po ruce neměl důkazy a statistiky,“ řekl Rón. Argumentuje Trnkovými daty ze zápasů Koračova poháru, kde měl pivot proti soupeřům podobných fyzických dispozic v průměru 0,3 útočného faulu. “U nás v lize jsou to pravidelně dva až tři fauly na utkání. Trnka je každou chvíli vyfaulován a jeho minutáž je úměrně tomu malá,“ dodává kouč.
Rón upozorňuje na výrazně odlišný přístup sudích v evropských soutěžích k posuzování bránění. “Pokud tam někdo přihrává nebo vyloženě simuluje útočný faul, rozhodčí ho okamžitě varují, že po dalším pokusu o simulování bude následovat tvrdý trest.“
Opavskému kouči, který na problematické využití Jiřího Trnky v české lize poukazuje již delší dobu, velmi vadí, že pokud si jeho tým vynutí výhodnou situaci, že obřího pivota brání malý soupeř, výsledkem je až příliš často útočný faul.
Trnka je při své postavě logicky méně obratný, nicméně množství jemu odpískaných faulů je zarážející. Má smůlu, že vypadá tak mohutně. Jeho běžný dotyk soupeře je považován za faul, tentýž a tvrdší zákrok téhož soupeře na něj se pouští, protože tak mohutnému hráči přece nemůže vadit.
“Tvrdím, že sudí u nás se podepsali na Trnkově basketbalovém růstu,“ říká František Rón.
