"Na loňský zápas s Trutnovem už si moc nevzpomínám, ale pamatuji si ten letošní v přípravě. Docela se mi dařilo," říká sedmatřicetiletá basketbalistka, jež se dnes bude se svými spoluhráčkami snažit navázat na právě skončenou přípravu. V té totiž Hradec v obou případech Karu porazil.
Čekáte to i od ligového zápasu?
Je jasné, že vyhrát chceme, ale příprava a liga, to je něco jiného.
Ale přípravné zápasy vám alespoň mohou něco napovědět. Navíc jste je odehráli nedávno.
Napověděly to, že by zápas zase měl být hodně vyrovnaný. Nebude to pro nás jednoduché, Trutnov je silný na všech postech. Na začátek to je hodně těžký soupeř. A hlavně na přípravu musíme zapomenout, liga je o něčem jiném.
Hradec sice v minulých sezonách několikrát dokázal Trutnov porazit, ale v úspěších za ním zaostává. Co letos?
Máme nějaké nové hráčky, tak uvidíme, nemuseli bychom na tom být špatně.
Po ročním zranění jste se vrátila také vy. Jak se těšíte?
I když už jsem vlastně stará garda a některé spoluhráčky by mi mohly říkat mamko, tak moc. Loni jsem šla Hradci pomoci, ale kvůli zranění to moc nevyšlo, snad to letos bude lepší.
Dva týdny na přelomu září a října jste toho moc nenatrénovala, protože jste komentovala přenosy z mistrovství světa. Jak se cítíte bezprostředně před ligou?
Fyzicky se to dožene rychle, s tím problém nemám, navíc při svých zkušenostech už vím, jak takový zápas uběhat. Pauza byla trochu vidět na turnaji v Trutnově, kde se mi herně tak nedařilo, ale už je to pár dnů, tak to snad bude lepší.
Ligový zápas budete hrát přesně po roce od svého vážného zranění. Nebudete na něj podvědomě myslet?
Určitě se na něco takového nedá zapomenout a koleno po zápase cítím, ale přemýšlet o tom, co by se mohlo stát, to ne, to by nemělo cenu hrát.
