„Probudil jsem se a chtěl jsem vyrazit na sraz před cestou na letiště, jenže jsem zjistil, že v autě nemám cestovní doklad,“ popisoval Booker. „Někdo ho naštěstí našel a na ambasádě v Praze na mě pas čekal.“
Za týmem vyrazil o 24 hodin později, v Bělehradě musel přestoupit na jiný let a pak ještě cestoval z Podgorice taxíkem. Se spoluhráči se následně mohl radovat z jasného vítězství 98:66, k němuž přispěl 14 nastřílenými body.
Máte za sebou náročné dny, za výsledek jste hodně rád, že?
To je pravda. Vše nakonec dopadlo dobře a konečně jsem se mohl v klidu vyspat.
Co se vám přesně přihodilo?
Probudil jsem se a chtěl jsem vyrazit na sraz před cestou na letiště, jenže jsem zjistil, že v autě nemám pas. Tak jsem začal panikařit, převrátil jsem vzhůru nohama celý byt, ale nikde nebyl. Takže místo odletu s týmem jsem musel řešit cestu do Prahy na ambasádu. Někdo ho naštěstí našel a na ambasádě na mě už pas čekal.
Co se vám honilo hlavou? Pas je pro Američana v Evropě možná tou nejdůležitější věcí.
Nevěděl jsem, co mám dělat. Nemám možnost využít občanku jako vy Češi, takže jsem se snažil zjistit, jak to vyřešit. Byly to docela nervy.
Musela to být pro vás velká úleva, když jste na ambasádě zjistil, že pas mají.
To jo. Ukázal jsem jim tam kopii pasu s mojí fotkou a oni mi řekli, že mám šťastný den, protože jim zrovna jeden nalezený pas přišel. Ukázalo se, že je můj. Byl jsem opravdu rád. Nejšílenější je, že jsem si nebyl vědom toho, že jsem ho ztratil. Myslel jsem, že ho mám v autě, kde si ho normálně nechávám. Musel mi někde vypadnout z kapsy.
Na zápas jste mohl vyrazit až o 24 hodin později než zbytek týmu. Po Černé Hoře jste cestoval taxíkem z Podgorice do Baru. Bylo pro stresující cestovat sám po Balkáně?
Cestování o samotě mi nedělá problém. Horší bylo, že jsem nemohl být s týmem a nemohl jsem s klukama trénovat.
Nakonec jste dorazil jen dvě hodiny před odjezdem na zápas. Ale při utkání na vás nebylo patrné, že jste byl celý den na cestě.
Na hotelu jsem se snažil co nejlépe protáhnout, na chvíli jsem si lehnul a byl jsem připravený jít na věc.
Deishuan Booker z Nymburka na palubovce Mornaru Bar.
I přes oslabení o tři hráče Nymburk jasně vyhrál a má už jedenáctou výhru ze třinácti zápasů, což je nový klubový rekord.
Tahle parta kluků je nejoblíbenější, s jakou jsem kdy hrál. Hrajeme opravdu dobře a je jedno, kdo je zrovna na hřišti. Ostatní týmy musí zahrát, pokud nás chtějí porazit. Všichni se neustále motivujeme k tomu, abychom podávali co nejlepší výkony. To je to, co se mi na týmu líbí.
Ale až začne play off Ligy mistrů, vše bude zapomenuto a a vy zase začnete od začátku. Každé zaváhání může znamenat konec.
To je má nejoblíbenější část sezony. Moc rád hraju velké zápasy, kdy jsem pod tlakem, kdy prohra znamená konec. V takových zápasech podávám své nejlepší výkony. Jsem na to připravený a vím, že i celý náš tým.
