Ty dvě dělí deset let věku, ovšem výkony dvacetileté Záplatové se těm v podání třicetileté Mišurové blíží víc a víc. Když se kapitánce nedařilo, už po pár minutách hry přišla šance pro mladou krev...
"Úkol od trenéra bylo hlavně dobře bránit a chodit do rychlejch protiútoků. A to jsem snad splnila," poodkrývá Trutnovanka z taktických pokynů kouče Martina Petrovického.
V klíčových chvílích se spolu s kapitánkou rozstřílely, na jedničce Mišurová ke 20, na dvojce Záplatová k 16 bodům. "Ale o bodech to není, někomu se daří, někomu ne. To tým dělá hráčku," říká mladší z nich už mediálně zkušeně.
Před druhým tréninkem jste tvrdila, že to do wasserburských košů bude padat...
A to se splnilo. Ale musely jsme se do toho dostat. Chyběla nám herní pohoda. Já myslím, že se nám to podařilo otočit díky obraně. A když ubráníte, jde potom všechno.
V jednu chvíli jste prohrávaly o dvanáct bodů. Proč takové drama?
Vstoupily jsme do toho trošku chladně. Hlavní ale je, že jsme zabojovaly a že jsme to nakonec obrátily. Myslím, že se pak zlepšila komunikace, začaly jsme se víc hecovat. Když jsou hráčky nahecovaný, tak to jde. Ubrání, povede se vypíchnout míč.
Bouřlivé prostřední na začátku zápasu na vás nemělo negativní vliv?
Já myslím, že jsme na to z trutnovské haly zvyklé. Aspoň pro mě je to vždycky super, protože mě to vyhecuje k vyššímu výkonu.
Teď jdete ve finále na rumunský Arad. Tedy tým, který vás loni vyřadil v semifinále. Jaká bude odveta?
Byla jsem se kouknout na jejich semifinále se Satu Mare, myslím si, že mají velice kvalitní hráčky. Nedokážu si tipnout, jak to bude probíhat. Ale bude to tvrdý. Američanky jsou samy o sobě tvrdé hráčky, a Arad má čtyři.
