Po mateřské se v sedmatřiceti vrátila na palubovku a zažívá to, co mnohé její spoluhráčky, jen rozšířila klub mamin v týmu. Po pauze si už chodila jenom trochu zasportovat, s holkama trénovat dvakrát do týdne, ale trenér Veselý ji musel požádat o výpomoc, na Slovance nebyla Eisnerová kvůli malému a ve středu Blazejewski výron.
„Spíš abych šla na lavičku, kdyby se něco stalo, abych mohla na minutu, dvě pomoci. Už to nedělám profesionálně, jen kvůli sobě, jít si zatrénovat a ještě mě to baví,“ vysvětluje Magerčiaková.
„Na kondičce jsem vůbec nepracovala, postupem času na trénincích jsem něco nabrala, ale po fyzické stránce je to hodně špatné. Na hřišti na to nemyslím, prostě tam jdu, i když na velmi krátké úseky.“ Když ne pořádné hraní, nabízí se otázka trénování, vždyť o pět let mladší Uhrová vede Slovanku. „Jakmile už opravdu seknu s basketem, tak to bude takový klídek, spíš jako fanoušek.“
