Jak vůbec na Zlatou tretru vzpomínáte?
Byl to výborný závod. Přitom jsem vůbec nevěděla, v jaké jsem formě. Ráno jsme s trenérem sedli do auta a jeli z Varšavy do Ostravy. Večer bylo chladno, po dešti, ale zaběhla jsem dobrý čas.
Pořád ho máte v paměti?
Ano - 12,65. Vím i to, že to bylo třetího června. Dodnes vzpomínám i na to, jak jsme přijížděli do Ostravy kolem těch železáren, továren. A závod? Takový výkon jsem po několika týdnech tréninku vůbec nečekala.
A brzy na to jste překonala světový rekord.
Ano, za deset dnů. To jsem běžela 12,36.
Proč jste už pak nikdy na Tretru nepřijela?
V roce 1981 jsem nemohla přijet, protože jsem měla zraněnou achillovku. A další rok jsem už ukončila kariéru.
Grazyna Rabsztynová
Jaké to je držet tak dlouho rekord mítinku? Ten váš ostravský je nejstarší z ženských disciplín na Tretře.
Je to velmi milé, protože už třicet let neběhám a přitom pořád držím nějaký rekord. Tím jsem pořád jednou nohou ve sportu. Ale i můj tehdejší světový rekord je pořád i nejlepším výkonem v Polsku, takže mi je smutno, že nejsou rychlé dívčiny.
Proč nejsou?
Je potřeba více hledat talenty. A pak je potřeba trénovat pozvolna, ne chtít hned po juniorech ty nejlepší výkony.
Kdy jste vy začala s atletikou?
Naplno po skončení lycea, střední školy, v devatenácti letech. To jsem přešla z Vratislavi do Varšavy. Talent potřebuje svůj čas. Pak jsem přes deset let, celá sedmdesátá léta, byla v popředí světových tabulek a rok co rok jsem se zlepšovala.
Na co jste se na letošní Tretře nejvíce těšila?
Na Roblese. Moc se mi líbí mužské překážky. Jsem přesvědčena, že i ženy by mohly mít překážky vyšší, ty naše jsou moc nízké (84 centimetrů). Pak by určitě ženské překážky byly atraktivnější. Na tréninku jsem běhala přes metrové.
A měly by mít stejně jako muži o deset metrů delší dráhu?
To by nebyl žádný problém. Byla by to nová výzva.
