Spokojená? Zklamaná? Jak hodnotíte páté místo?
Musím ho ohodnotit asi pozitivně, já jsem dělala absolutní maximum. Neudělala jsem žádnou chybu, podařilo se mi to i rychleji rozběhnout, možná mi potom trošku chyběl konec. Ale po tom, jak jsem loni nemohla chodit, tak kdyby mi řekli, že budu pátá na světě, tak bych to brala. Samozřejmě bronz nebyl daleko, myslím si, že na něj i bylo. Asi musím teďka vytrvat, udržet se zdravá a pak si myslím, že ještě můžu běžet rychleji.
ONLINE8. den atletického MS |
Byl to pro vás očekávaný vývoj?
Jo. Bylo to přesně tak, jak jsem říkala, že můžu být bronzová a můžu být i osmá. Byly jsme tam přesně strašně nasekané. Mrzí mě, že jsem nevybojovala placku, ale páté místo je pořád dobrý.
Švýcarka Sprungerová vás předběhla až v posledních metrech.
My jsme se na desáté překážce docela bouchly rukama, tak mě to tam trošičku rozhodilo. Zapadla jsem tam na paty a ono se to těžko rozbíhá. Asi proto mě i převalila v tom konci. Ale nevím, jestli je lepší být čtvrtá nebo pátá, to vyjde nastejno. Čtvrté místo už jsem si zkusila a možná to bolí víc.
O podání protestu neuvažujete?
To ne, to se prostě stává, když tam skáčeme nastejno.
Američanka Dalilah Muhammadová ve finále běhu na 400 metrů překážek posunula vlastní světový rekord.
Dalilah Muhammadová zaběhla světový rekord. Co na to říkáte?
Šílený. Upřímně jsem to od ní vůbec nečekala, nevypadala tak suverénní. Rozhodně jsem to čekala víc od Sydney (McLaughlinové), ta taky běžela šílený cajt. A myslím si, že je to i díky tomu, že je u nich obrovská rivalita. To je prostě brutál, strašně rychlý čas.
Myslíte, že Američanky mohou posunou hranici světového rekordu pod 52 vteřin?
Myslím, že jo, když vydrží zdravé. Sydney je ještě mladá, ta když vydrží zdravá, tak rychlá je na to dost a pod 52 může běžet.
Připouštěla jste si před závodem tlak? Přece jen jste asi byla největší česká medailová naděje.
Samozřejmě jsem cítila, že ve mně lidi věří, že doufají, že medaili získám. Ale že bych si to nějak připouštěla, to ne. Myslím, že každý z nás dělá maximum každý má šance někde jinde. Pro někoho je maximum postoupit z rozběhu, pro někoho je maximum snažit se o placku. Já myslím, že Kuba (Vadlejch) udělá všechno, aby se dostal do finále, do užší osmičky. V oštěpu se může stát všechno. Jemu věřím. Stejně tak Staňour (Tomáš Staněk), když hodí, co umí, 21,60, může to být do osmičky. Věřím tomu, že ještě něco předvedou.
Po semifinále jste říkala, že vás povzbudí zprávy, když vám někdo nepřeje. Přišly?
Chodily mi zprávy, kde se mě lidi snažili ve srandě naštvat, abych získala placku. Prostě to tak je, jsou lidi, kteří přejí, jsou pozitivní a hodní. A jsou lidi, kteří se asi utápí v nějakých svých problémech a nepřejou mi. Beru to tak, že určitě nejsem jediná. Ale mrzí to. Ve finále to jsou lidi, kteří mě opěvovali, když jsem vyhrávala, a nakonec jsou nepřející, když se mi úplně nedaří. Myslím, že je to normální.
Co jste říkala na tribunu plnou šejků?
Je to zvláštní, ale aspoň nějaká atmosféra. Je tady dneska dost lidí, docela to bouřilo, konečně to připomíná velké závody.
V oštěpu bude ještě zápolit Jakub Vadlejch, v kouli zase Tomáš Staněk. Vaše páté místo ale může být nejlepším výsledkem české výpravy. Jak vidíte budoucnost české atletiky?
Máme docela dost šikovných mladých juniorů do 22 let, ale pak je tam docela díra od nějakých 22 do 28, 30 let. My, co objíždíme Diamantovky, tak tam moc nevidím nástupce, kdo by se na nich mohl prosadit, nebo třeba ve finále mistrovství světa. Je to teď taková vlna dolů, ale pak si myslím, že nějaká generace doroste. Chvíli to potrvá.
Po předlouhé sezoně vás teď čeká odpočinek. Jaký bude?
Jsem hlavně šťastná, že je konec, ta sezona byla strašně dlouhá. Budu se moct podívat na stadion a pak odjíždíme na týden do Egypta se potápět.
