Život Formanové opět plyne v běhu

P r a h a - Ludmila Formanová už zase běhá. Začala v Jižní Africe na měkké trávě a po směru hodinových ručiček, obráceně než při závodech. To proto, že si ještě dává pozor, aby příliš netrápila svůj levý kotník, kvůli jehož zranění loni zastavila uprostřed olympijského rozběhu na 800 metrů a pak musela podstoupit operaci. S trenérkou Jarmilou Kratochvílovou ale už naplno nastoupily cestu k návratu. "Bála jsem se jít na tartan, ale při posledním tréninku mě Jarmila přinutila," vypráví Formanová, která se v neděli po dvou měsících v Africe vrátila domů.

"Zvykám si znovu běhat doleva. Šest neděl jsem to dělala obráceně, protože to bylo pro kotník v zatáčkách lepší."

Loni na podzim měla na tři měsíce úplný zákaz běhání. Chybělo jí. "Stačilo by mi běžet kilometr, nadýchat se vzduchu," řekla tehdy.

Zpátky se pustila s vervou. Nejdřív na hory, sklouznout se na lyžích. V lednu poprvé běžela. Nebyl to risk, začít tak brzy? "V tomhle mám čisté svědomí, doktory jsem poslechla na slovo," říká. "V žádném případě jsme to neuspěchali. V Africe jsem trénovala jenom jednou denně, zbytek dne jsem odpočívala.

I tak mi to dávalo zabrat. Po trénincích na speciální vytrvalost jsem odpoledne spala klidně dvě a půl hodiny. Měla jsem na to dost času." Od prvních chvil po operaci, kdy ještě měla nohu v sádře, se oddala dřině. Nejdřív dlouho jenom v posilovně. Byla šťastná, když mohla konečně běžet.

I když se trochu bála.

"Dlouho jsem měla blok, ale uklidňovala jsem se tím, že od operace uplynuly tři měsíce a nic by se nemělo stát. Ze začátku jsem ještě kulhala a hrozně se trápila. Ale bylo to pořád lepší a lepší." V Africe každý týden uběhla aspoň šedesát kilometrů, stejně jako dřív. Přijela opálená, ale ne z polehávání na pláži. "Při tréninku se člověk sluníčku neubrání," pravila.

Často, když unavená odpočívala, přemýšlela, jak krásné by to mohlo být v srpnu v Edmontonu, kdyby tam běžela finále mistrovství světa. Kvůli tomuhle výjevu se snaží ze všech sil.
"Představovala jsem si, jak v Edmontonu běžím. Viděla jsem to často. Je to moje motivace, všechno tomu podřizuji. Věřím, že tam poběžím." Víra umí hodně pomoci, ale neznamená jistotu. Zatím ani sama neví, kdy bude v sezoně poprvé závodit.

"Co je v životě jistého," říká Formanová. "Může se stát spousta věcí. Nemusím zaběhnout limit nebo na tom budu špatně zdravotně." Je otázkou, co by Formanové při návratu v Edmontonu stačilo.

Spokojila by se úřadující světová šampionka s pouhou účastí v boji s nejlepší konkurencí? Jela by do Edmontonu, pokud by nestačila náskok soupeřek stáhnout natolik, aby mohla bojovat o medaili? "Nebudu říkat, že do Edmontonu pojedu jenom pro medaili. Pro mě by bylo zadostiučinění, kdybych běžela ve finále."


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž