Šampion na Obaly Morava halovém mítinku v Otrokovicích všem vyhověl a pak se v klidu začal připravovat na závod. Start v Otrokovicích pojal jako přípravu na halové mistrovství světa, které v katarském Dauhá začíná už v pátek. "Na zájem jsem zvyklý," pousmál se Šebrle.
Takže si říkáte, že dokud je zájem o váš podpis, je to dobré?
Děti byly příjemné, ale až nebudou chodit, taky mi to vadit nebude (úsměv).
Pořadatelé mítinku vás několikrát lákali, vyšlo to teprve letos. Museli vás hodně přesvědčovat?
Ani ne. Trefili se do termínu. Moc závodů nebylo a já si potřeboval skočit dálku.
Jak vám seděly zdejší podmínky. Například sektor pro vrh koulí není právě typický, v dálce se skáče proti zdi...
Sektor mi nevadí, stejně jako skákání proti zdi. Ale snesl bych menší kouli. Tato na mě byla moc velká.
Byla to dobrá generálka na světový šampionát?
Šlo spíš o trénink než o generálku. Přece jen závod je nejlepší trénink.
Proč jste potom nezkusil víc disciplín?
Chtěl jsem jenom dálku. Možná, kdyby se v pátek běželo přes překážky, zkusil bych to taky. Koule byla spíš k rozcvičení.
V ní jste dosáhl výkonu 15,24 m, což je lepší výsledek než v loňské halové sezoně. Co to naznačuje?
Skoro nic, protože kouli mám zvláštní. Můžu hodit 15 metrů stejně jako 16.
Na kterou disciplínu tedy budete v Dauhá spoléhat nejvíc?
Než jsem se zranil, celkem mi to šlo. Ale s tyčkou zápasím pořád.
Neměl jste zkusit v Otrokovicích právě tyčku?
To ne. Zkusil jsem ji na mistrovství republiky, to bylo až až.
Většinu halové sezony jste vynechal kvůli zranění. Jak se cítíte?
Měl jsem lehce natržený zadní stehenní sval. Bylo by lepší, kdybych problémy neměl, ale necítím se špatně. Uvidíme za týden.
Jak vůbec vypadá vaše příprava?
Je pořád stejná. Od října se začínám chystat na celou sezonu. Není rozdíl proti tomu, kdy jsem byl mladší. Spíš je to o regeneraci,
Nemáte trošku strach z toho, že jste kvůli zranění vypadl ze závodního tempa?
Bude mi to chybět, ale musím se s tím vypořádat. Zranění si člověk nevybírá, nedá se s tím nic dělat.
Na šampionátu budete závodit díky divoké kartě, kterou jste obdržel od mezinárodní atletické federace IAAF. Věřil jste, že ji dostanete?
Jo. Díky výkonům tam přece jen mám jméno.V IAAF ví, že do Kataru nepojedu s tím, abych odzávodil jednu dvě disciplíny, nebo že budu špatně připravený. Ví, že se dovedu připravit, že to bude stát za to.
S jakými ambicemi tam poletíte?
Spíš jsem zvědavý, než že bych měl ambice. Kluci letos v hale výborně závodí, takže medaile je spíš snem. Samozřejmě se pokusím zazávodit co nejlíp. Když budu cítit, že na ni mám, zaberu ještě víc.
U vás jsou fanoušci zvyklí na medaili, takže ji od vás budou zase čekat...
Letos už asi ne. Sezona se nevyvíjela, jak měla, Pro mě je důležitý hlavně venek.
Máte už 35 let. Nemusejí se vaši příznivci obávat, že letošní sezona je vaše poslední?
Zatím mě to baví. A pokud mě to baví, budu závodit. Když vydržím, posledním závodem bude olympiáda 2012.
Letošní olympiádu, i když zimní, máme za sebou. Sledoval jste ji?
Každý den. Absolutním vrcholem byla štafeta, Naši bojovali od začátku do konce, bylo to dynamické. Výsledky Martiny Sáblíkové byly samozřejmě fantastické, nicméně s ohledem na to, kolik se tam pohybuje lidí a jaká je tam konkurence, pro mě bylo lyžování vrcholem her.
Vzpomněl jste si přitom na svoje olympijské starty?
Dovedu si představit, co tam prožívají. Ať zklamání nebo radost, protože jsem vyhrál i zůstal bez medaile. Olympijské hry jsou pro každého nejhezčí. Člověk je čtrnáct dnů nebo měsíc u televize a drží palce. Koukal jsem každý den a když to skončilo, řekl jsem si škoda. Teď celý rok k televizi nesednu... Ale už se těším na mistrovství světa ve fotbale.
