Už loni si pochvalovala, že jako závodnice dozrála. Teď má jasno, ví, že něco umí, že něco dokázala a vědí to i ostatní. Třeba sponzoři, kteří se kolem ní slétli. Nebo organizátoři velkých mítinků. "Prakticky si můžu vybrat, jakého závodu se chci zúčastnit," podotkla svěřenkyně trenérky Pilařové.
Oštěp žen je letos na programu Grand Prix a Tomečková nehodlá sbírat bodíky v kláních I. a II. kategorie. Pouze na závodech prestižní Zlaté ligy. "Ráda bych postoupila do finále Grand Prix, kde se utká osm nejlepších," plánovala si.
Existují i další výzvy. Třeba český rekord, který posunula na metu 65,71 metrů. Jeho hodnota je však podle jejích slov už hodně vysoko a spíš bude spokojená, když se k němu opakovaně přiblíží. A pak je tu samozřejmě srpnový evropský šampionát.
V bavorské metropoli však musí Nikola Tomečková nejprve projít kvalifikací, která se v devadesátých letech znovu a znovu stávala jejím nočním bubákem. "Kvalifikace je větší záhul než samotný závod, je psychicky náročnější, pro každého. Je prostě hodně drsná," ví své sedmadvacetiletá vrhačka, jejíž přípravu na podzim zbrzdila operace achillovky.
Nevidí žádnou výhodu, že se na vrcholu letošní sezony sejde jen 'Evropa', a nikoliv 'svět'. "Vždyť chybět budou jen Kubánky," připomíná. K jedné z nich, Osleidys Menéndezové, světové rekordmance i mistryni světa, hodně vzhlíží. "Je jasná jednička, ani Norka Hattestadová nebyla ve své době tak suverénní. Musela bych jí podrazit nohy, abych nad ní vyhrála," ušklíbla se juniorská vicemistryně Evropy z roku 1992.
Vzápětí však ironii odehnala mávnutím ruky. "Už jsem jí jednou v životě porazila," připomněla Tomečková. A její trenérka jí neustále vštěpuje do hlavy, že porazit se dá přece každý. "Ale především sama sobě chci dokázat, že dřina na tréninku měla smysl. A pak se nemůžu zlobit, když budou soupeřky lepší, všem přeju, aby se jim dařilo."
