Teď musím shodit Gluma do sopky

Praha - Je světovým rekordmanem v desetiboji, mistrem světa v sedmiboji, vůdcem vícebojařské party. Teď Roman Šebrle relaxuje. „Vůbec netrénuju,“ říká u kávy v hotelu Crown Plaza při exkluzivním rozhovoru pro MF DNES. Sbírá síly na pouť do Atén, za titulem olympijského vítěze. Každý ho od něj očekává. Halovou generálku v Budapešti pozlatil.

Čtvrtkař Karel Bláha mu pak poslal esemesku: „Gratuluju. Ten kilák už ti jde, když trénuješ se mnou, co? Jen na tu tyč se budeme muset ještě podívat.“

Co všechno jste po Budapešti stihl?
Tenhle týden jsem vyřizoval spoustu věcí a papírů, které jsem kvůli mistrovství světa musel odložit.

Byrokrat Šebrle?
To ne. Ale chodil jsem na úřady, do bank, platil účty. Nebavilo mě to.

Co vás baví?
Zajet si na hory s rodinou, blbnout s malým, zahrát si fotbálek.

Také počítačová hra Pán prstenů, ne? Už jste uspěl i na poslední úrovni?
Tu si nechávám na soustředění v Jižní Africe. Zatím jsem pobil skřety a nazgúly, teď musím shodit Gluma do sopky.

A budete králem.
Budu. Pán prstenů je mlátička, ale pěkně udělaná. Jinak mám na počítači radši adventury a strategie. Třeba NHL. Postavil jsem si tým. V útoku jsme já a Štěpán (syn - pozn red.), v brance táta. Kámoši říkají: Ty vole, ten tvůj táta chytá dobře.

Jakou nejbláznivější zábavu provozujete?
Nevím. Asi žádnou. Bláznit začnu až za čtyři roky, po olympiádě v Pekingu.

Pořád ještě zařizujete nový dům?
Průběžně. Kulečník už stojí. Když přijde nějaká návštěva, tak ho testujeme.

S jakou bilancí?
Ještě mě nikdo neporazil. Ostatní umějí spíš pool, ale já mám doma karambol. Nerad prohrávám. Kdyby se to stalo, vzteky bych snad snědl tágo.

V čem jste naposledy prohrál?
Do rozhovoru vstupuje Karel Tejkal, tiskový mluvčí marketingové agentury Šebrleho: „Se mnou v golfu. Tedy skoro... Jednou mi navrhl: Hele, když mě porazíš, dám ti auto.“
Šebrle: A na sedmé jamce mě Karel porážel o dvě rány.
Tejkal: Už jsem si ho dobíral, že ho pak hodím aspoň na nádraží.
Šebrle: Potom mě zachránila bříza, kterou trefil. Vyhrál jsem.

A kdyby ne? Opravdu byste se zřekl auta?
(pobaveně) My se takhle hecujeme. Já vlastní auto ani nemám. Musel bych mu dát sponzorského X-traila od Nissanu, nebo mu koupit nové... Soustředil jsem se, abych nic dávat nemusel.

Utekli jsme od otázky. V čem jste tedy prohrál?
Občas nějakou sázku s Dálou (trenér Kupka, pozn. red.). Dlužím mu pár vod. Zato on mi dluží tři balíky. Musím si o ně říct, ať vyrazíme do Afriky s čistým stolem.

Odlétáte v sobotu. Přibalíte si i golfové hole?
Už tam na mě čekají. Nechal jsem si je v Africe od prosince u kamaráda.

Na golfu vás tam považují za štamgasta?
Kdepak. Mám handicap 31,5. Na nejbližším hřišti jsou samí snobi, co nám dávají najevo, že se jim tam pleteme, když to pořádně neumíme. Radši jezdíme o kus dál, na jiné hřiště.

Platíte si nosiče holí, caddyho?
(se smíchem) Naopak. Já těm černouškům platím za to, že si je neberu.

Cože?
Oni vždycky čekají u prvního odpalu a nabízejí se. Jeden, takový legrační, mě přesvědčoval, že je nejlepší. Povídám mu: Nezlob se, věci si nosím sám. A on začal brečet, že nemá co jíst. Nakonec jsem mu dal třicet randů, to je asi 90 korun. Byl z nich v sedmém nebi, pro ně jsou to velké peníze. I ti, kteří mají dobrou práci, vydělávají jen tisíc randů měsíčně.

Když jste viděl africké slumy, říkal jste si: Jsem rád, kde žiju?
Určitě. Jižní Afrika je brutální, existují tam dva světy. V jednom jsou nádherné domy. Ve druhém vidíte, jak pod vlnitým plechem 4x4 metry bydlí rodina o osmi lidech. U Johannesburgu je celé plechové město se dvěma miliony lidí. Šílené! Připadá mi, že lidé jsou v něm do počtu.

Co byste pro ně udělal, kdybyste byl jihoafrický politik?
Nemám ponětí. Mají jinou mentalitu, jiný mrav. Nevím, jak myslí.

Často cestujete. Ještě rád?
Moc. Třeba do Harrachova na lyže.

Kde se vám zatím líbilo nejvíc?
Zase v Africe. Je nádherná. Teď tam zůstaneme skoro dva měsíce.

Vezmete i rodinu?
Ne. Asi by se nudili. Tam můžete jen trénovat, hrát golf nebo chytat ryby. Navíc sedět s malým v letadle osm hodin by bylo o nervy. Stačily mi čtyři hodiny na Kanáry. Vylezl jsem z letadla totálně vyřízenej, zatímco mladej měl nejvíc energie.

Na rozdíl od Jana Železného a Tomáše Dvořáka prý rybaření v Africe neholdujete.
Občas s nimi zajdu. Ale nechytlo mě tolik jako je. Stejně jako Honzu Železného nechytl můj golf.

Popište svou rekordní rybu.
Měl jsem štěstí. Neuměl jsem to, šel jsem s klukama poprvé a hned ulovil sumce metr dvacet. Od té doby už nikdy.

Železný je v Africe od ledna. Volal vám, co mu máte přivézt?
Zatím ne. I tak budu mít pěknou nadváhu. Musím vzít všechny páry treter, dva disky, tyče, vitaminy. Jen oštěpy si půjčím od Honzy.

Tak, a jsme u atletiky. Z Budapešti máte sedmibojařský titul i evropský rekord, mezi prsty vámvšak proklouzl ten světový. Ještě to ve vás hlodá?
Moc ne. Přišel jsem o něj na tyči, jenže s tyčí mi celou zimu nevycházel rozběh. Budapešť nebyla výjimkou. Jinak jsem žádnou zásadní chybu neudělal. Byla to moje životní halová sezona, lepší než ta v roce 2001. I tehdy jsem měl v hale zlato a v létě pak udělal svěťák. Jsem dobře našlápnutý.

A motivovaný?
Hlavně jsem si dokázal, že jakmile jsem zdravý, můžu předvést supervýkon. Loni jsem prohrával kvůli nemocem, které mě před velkými závody oslabily. Věděl jsem to, a přece jsem pochyboval: Co když už na to nemám? Teprve teď jsem se ujistil, že jsem znovu schopný udělat 8900 i víc bodů.

Halový titul je zároveň zavazující. Šebrle musí vyhrát olympiádu, říkají fanoušci.
Jo, jasně. Ale taky slyším: Ten Clay a Pappas budou zlobit.

Manželka, které jindy bývá před poslední disciplínou vše jasné, byla tentokrát v Budapešti nervózní?
A jak! Když jsem šel na start kilometru, celá vyklepaná na mě řvala: Nebuď nervózní. Tomu jsem se musel smát.

Jak načasujete olympijskou formu?
Dokonale se načasovat nedá. Sezona bude podobná těm ostatním. I když... Poučím se z chyb, které jsem udělal před třemi lety po světovém rekordu. Tehdy jsem se zbytečně honil do dalších závodů, nastydl, natrhl si nejdřív lýtko, potom i tříslo.

Budete se šetřit i při jarním desetiboji v Götzisu?
Ne. Každý závod jdu na sto procent, jinak to u mě nefunguje. Ovšem netvrdím, že tam za každou cenu chci překonat světový rekord.

Ale můžete ho překonat.
Nevím, jak se budu cítit. Osobáček bych bral. (směje se - současný osobní rekord Šebrleho v desetiboji je totiž i rekordem světovým, pozn. red.)

Dostanete v Götzisu startovné?
Nedostanu žádné. Nejsem tak atraktivní jako Marion Jonesová, aby mi někde platili startovné. Marion odběhne stovku za deset vteřin. My závodíme dva dny, což spoustu lidí nebaví.

A prize money jsou jak vysoké?
To přesně nevím. Jsou v tisících eur.

Datum svého olympijského závodu znáte přesně?
(bez přemýšlení) 23. a 24. srpna.

Co budete dělat 25. srpna?
To mě nenajdou. Ať už dopadnu jakkoliv.

Roman Šebrle
Narozen 26. listopadu 1974 v Lanškrouně.
Ženatý, manželka Eva, syn Štěpán.
Trenér Dalibor Kupka.
Světový rekordman v desetiboji (9026 bodů z roku 2001),
evropský rekordman v sedmiboji (6438 bodů z roku 2004).
Desetiboj: stříbrný z olympijských her 2000 a mistrovství světa 2003. Mistr Evropy 2002.
Sedmiboj: halový mistr světa 2001 a 2004, bronzový 1999 a 2003. Halový mistr Evropy 2002, stříbrný 2000.

Roman Šebrle leští medaili po příletu z mistroství v Budapešti.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž