Nizozemka Sifan Hassanová končí na zemi v běhu na 10 000 metrů. | foto: AP

Nemám ráda nudu. Až si připadám jako blázen. Hassanová sahala po zlatu, pak padla

  • 16
Budapešť (Od našeho zpravodaje) - Šest hodin a 35 minut. Tolik času měla v sobotu Sifan Hassanová mezi rozběhem na 1500 metrů, který vyhrála, a finálovým závodem na 10 000 metrů, v němž chtěla vybojovat medaili, nejlépe zlatou. A skutečně po ní do posledních 40 metrů sahala. Jenže nemá nic. Cílem pouze prošla. Jedenáctá. Nesmírně zklamaná.

V průběhu osmi dnů až šest startů. Takový je plán třicetileté atletky na světovém šampionátu atletů. Stejně jako na hrách v Tokiu 2021 unikátní trojboj 1500 - 5000 - 10 000 metrů.

Před dvěma lety oslavovala zlatý double z vytrvaleckých tratí podtrhnutý bronzem z patnáctistovky. Stala se první běžkyní historie, která získala na jediných hrách medaili ze všech těchto tří distancí.

Repete se v Budapešti nedočká.

Až do posledního kola finálové desítky se skrývala na konci vedoucí skupiny, šetřila síly, načež 300 metrů před cílem vyrazila vpřed.

Z vedoucí pozice vbíhala do cílové rovinky, ale etiopská světová rekordmanka Tsegayová se s ní rvala tělo na tělo, dostávala se na její úroveň. Hassanová nedržela přímou linii, došlo ke kontaktu a žena v nizozemském oranžovém trikotu se odporoučela k zemi.

Konec nadějí!

Sifan Hassanová po pádu pouze dochází závod na 10 000 metrů.

Zatímco Tsegayová triumfovala, Hassanová vstala, došla do cíle na 11. místě. Zlatá medailistka k ní přišla, objala ji, ptala se, zda se nezranila.

Nedlouho poté Hassanová tvrdila: „Myslím, že se do mě Tsegayová natlačila. Budu se muset podívat na záznam, abych viděla, co se přesně stalo.“

Záznam ukázal, že nejprve to byla ona, kdo třikrát loktem zasáhl Tsegayovou, pak došlo k drobnému kontaktu i opačně.

„Když se Sifan snažila překřížit moji linii, ani jsem tomu nevěnovala pozornost,“ tvrdila vítězka. „Stává se to často na různých soutěžích, protože každý z nás vždy bojuje o vedoucí pozici. Měla jsem v hlavě jen to, jak najít způsob, abych skončila první.“

Hassanová sice mezi novináři později ukázala i poněkud křečovitý úsměv, zároveň však nezastírala: „I když se o něj snažím, jsou to pro mě těžké chvíle. Cítila jsem se tak moc silná, když jsem se do toho v posledním kole opřela. Pak... Měla jsem zlou chvíli. To je sport. Tyhle věci se dějí.“

Také v olympijském Tokiu musela absolvovat dva těžké běhy během jediného dne, hned na úvod atletických soutěží. Ale tehdy měla mezi dopoledním rozběhem na 1500 metrů a pozdně večerním finále na 5000 metrů pauzu 12 hodin a 5 minut.

V Budapešti takřka poloviční.

Ovšem jak sama říká: „Díky obtížím později přichází lehkost.“

Navíc: „Nerada se nudím.“

Proto v letošní sezoně poprvé nastoupila poprvé i k maratonu. A hned při debutu ho v Londýně v čase 2:18,33 ovládla. Navzdory potížím s bolavou kyčlí.

„Běžet desítku a obzvlášť maraton je svým způsobem také nuda, jsou to na můj vkus příliš dlouhé závody,“ povídá. „Ale líbí se mi ta výzva. Když mi trenér kdysi poprvé sdělil, že bych měla zkusit desítku, řekla jsem mu: To nikdy neudělám. Jenže potom jsem si na dovolené řekla: A proč bych ji nezkusila? S maratonem to bylo podobné.“

Osoba jejího trenéra je nadále kontroverzním tématem. I když v minulosti to bývalo mnohem horší.

Proč byste mi neměli věřit?

V roce 2016 se připojila k oregonskému projektu kouče Alberta Salazara, financovanému firmou Nike. „Proto, abych mohla trénovat ve stejné skupině s Mo Farahem,“ ujišťuje i dnes.

Že Salazar byl později usvědčen jakožto dopingový čaroděj? Že mu byla dokonce doživotně zakázána trenérská činnost za sexuální a emocionální zneužití svěřenců?

„Já ho viděla jen tvrdě pracovat,“ reagovala. „Nikdy jsem v Oregonu nic zakázaného nedostala. Neměla jsem ani nejmenší ponětí, že by s jeho skupinou mělo být něco v nepořádku.“

Salazar dostal poprvé čtyřletý zákaz činnosti během mistrovství světa v Dauhá 2019, kde Hassanová dosáhla na double 1500 - 10 000 metrů. „Tam jsem prožila největší tlak a nejtěžší momenty v životě,“ tvrdí.

Sifan Hassanová právě ovládla závod na 1500 metrů v Dauhá 2019 v rekordu světového šampionátu.

Na emotivní tiskové konferenci po tomto úspěchu se v Dauhá neudržela a dlouze se rozhovořila: „Pokud mě chtějí otestovat, mohou mě testovat každý den. Každý den. Jsem čistá a pevně věřím v čistotu sportu. Závodím od roku 2012. Byla jsem rychlá ještě před příchodem ke kouči Salazarovi. Uměla jsem osmistovku za 1:58 a patnáctistovku za 3:56. Postupně jsem se zlepšovala. Byla jsem konstantní. Takoví atleti nejsou podvodníci! Proč byste mi neměli věřit? Dokážete si vůbec představit, kolikrát jsem už byla testována?“

Od Salazara přešla k jeho někdejšímu asistentovi Timu Rowberrymu, jenž vytvořil vlastní tréninkovou skupinu. Přesto se znovu vynořily otázky. Skutečně Rowberry nevěděl o ničem, co Salazar podniká?

Každopádně Hassanová je s ním dodnes. I v Budapešti.

Sifan Hassanová na tiskové konferenci před mítinkem Zlatá tretra.

Vůbec celá její cesta životem byla komplikovaná a s mnohými překážkami.

Záhadný odlet do Nizozemska

Byla jediným dítětem svých rodičů, ti však žili každý na jiné etiopské farmě, vychovávala ji matka a především babička. „Neměli jsme ani auto. Ale měli jsme peníze na jídlo a oblečení. Vlastně jsme měli všechno,“ vzpomíná.

V roce 2008 ji však matka posadila na letadlo do Nizozemska.

Traumatický incident, kvůli kterému byla v patnácti letech poslána do zahraničí, zůstává dodnes záhadou a Hassanová odmítá prozradit, oč šlo.

„V životě nemůže být vše perfektní. Některé dny nejste štastni,“ říká.

V Nizozemsku ji umístili do domova nezletilých žadatelů o azyl v Zuidlaren. „Ani tam nebyl život o moc lepší. Každý den jsem plakala.“

Až později nabral její příběh opět radostné kontury. Učila se na zdravotní sestru a zároveň běhala. A to tak, že velmi dobře. Až si ji v roce 2012 všiml respektovaný nizozemský kouč Honore Hoedt.

„Byla vytáhlou a velmi pracovitou mladou ženou,“ vypráví. „Zároveň však uměla být i velmi vzdorná. Nezvládala porážky. Po nich dokázala celé dny mlčet, být uzavřená do sebe. Vzplál v ní oheň, jehož kouř někdy foukal špatným směrem.“

Proč sakra běžím maraton?

V roce 2015 získala nizozemské občanství, rok poté se vydala do Ameriky k Salazarovi. Její hvězda strmě stoupala. Stala se dvakrát mistryní Evropy, dosáhla na zlaté double v Dauhá 2019 a na ještě impozantnější úspěch v olympijském Tokiu 2021.

V následující sezoně ustoupila z vydobytých pozic, když na světovém šampionátu v Eugene doběhla čtvrtá na 10 000 metrů a šestá na poloviční trati.

Triumfem v londýnské maratonu se letos v dubnu vrátila do centra pozornosti. „Občas jsem si po probuzení říkala: Proč sakra běžím maraton,“ přiznala. Vzdálenost 42,195 metrů ji děsila, navíc vyprávěla, že poslední tréninkový blok byl vážně narušen kvůli půstu během ramadánu.

V průběhu maratonu se nejednou zastavila, aby se protáhla, trpěla dehydratací, trápila se a ztrácela. Přesto po strhující koncovce vyhrála.

Nizozemka Sifan Hassanová dobíhá do cíle Londýnského maratonu.

Dokonce se chvíli spekulovalo o tom, že se v Budapešti pokusí o double 10 000 metrů a maraton.

„Ne, poběžím jen pětku a desítku,“ vyvracela ještě v červnu tyto úvahy.

Aby nastoupila do třech disciplín jako v Tokiu? „Na to nejsem v dostatečné kondici,“ oponovala.

Přesto se posléze rozhodla, že si znovu přibere i patnáctistovku.

„Mnoho lidí říká, že jsem blázen,“ prohlašuje. „Věřte mi, i já si někdy myslím, že jsem blázen. Třeba před Tokiem jsem si to mnohokrát říkala.“

V Budapešti zatím nebyla za své „bláznovství“ odměněna. Nicméně dvě šance na blyštivou odměnu stále zbývají.

„Opravdu si užívám, co dělám,“ pronesla, když prvotní zklamání a šok z koncovky závodu na 10 000 metrů polevilo. „Jen doufám, že nejsem po tom pádu zraněná. Ruka vypadá, že je v pořádku, ale koleno radši zkontrolujeme.“


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž