„Kdybych limit neskočila, cítila bych zklamání,“ přiznala Rybová, kterou veřejnost zná spíše pod dívčím jménem Hamáčková.
Do Otrokovic dorazila rovnou ze soustředění na Kanárských ostrovech. I když přesun přes celou republiku pro ni vinou zimního počasí nebyl jednoduchý, ani na chvíli nepomyslela na to, že by na dálnici obrátila auto a vrátila se do Prahy.
„Slíbila jsem, že tady budu skákat, takže jsem chtěla navzdory všemu přijet,“ podotkla Rybová. „Ale cesta byla složitá. Celou dobu jsme jeli sedmdesátkou, třikrát jsme se málem nevyhnuli kamionům, které stály napříč dálnice,“ popsala.
V sektoru se objevila teprve ve chvíli, kdy její mladé soupeřky vypadly. Druhá v pořadí Petra Kozelková z Opavy zvládla 360 cm, Rybová začala o půl metru výš. Laťku v pohodě přeskočila, stejně jako se přenesla přes 425 cm.
První potíže potkaly členku Dukly Praha na limitní výšce 435 cm. Při prvním pokusu laťku shodila, když stoupala. Při druhém o ni zavadila při klesání. Závěrečný pokus však zvládla s velkým přehledem.
„Technicky mi to příliš nešlo, ale byl to první závod sezony. A v něm si musím zvyknout na delší tyče, protože trénuji s kratšími,“ poznamenala.
Po splnění limitu si nechala laťku posunout o dalších deset centimetrů, ale tentokrát už neuspěla. Vůbec jí nevyšly tři hlavní ani jeden dodatkový pokus.
„Cítím, že mám formu. Ale jsem unavená, takže je všechno zpomalené. Na tyčce ale nic nemůže být zpomalené, protože pak všechno děláte pozdě,“ vysvětlila.
Rybová se musela vypořádat i s nezvyklostí otrokovické haly. Tyčkařský sektor stojí těsně u zdi, takže atleti se rozbíhají a skáčí přímo proti ní.
„Na tyči se musíte snažit procházet dopředu, takže jít proti zdi je takové divné. Nesmíte na to moc myslet,“ poznamenala. „Ale není to špatný sektor. V Otrokovicích můžou být šťastní, že takovou halu mají. Na skoky je dobrá, i povrch mi vyhovuje.“
