Končím. Slíbila jsem to malé Terezce

Helsinky - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Pohlédla k rozhodčímu, třímal červený praporek. Zklamaně pohodila hlavou. Trojskokanský příběh Šárky Kašpárkové právě skončil. Na stadionu, kde se kdysi rozbíhal. Evropský šampionát v Helsinkách 1994 byl druhou velkou soutěží, kde se představila v sektoru trojskokanek.

Světový šampionát 2005 naopak tou poslední. Opouští scénu, kde kralovala. Před osmi lety v Aténách dobyla titul mistryně světa. Před čtyřmi lety přivedla na svět dceru Terezku. Od té doby se jejím osudem staly kvalifikace.

Když se loni na aténských hrách loučila Kašpárková s olympiádou, stékaly jí po tváři slzy. V sobotu se usmívala. Přesto, že byla jedenadvacátá, šestá od konce.

Nepláčete.
Ne. Vidíte, ani vy, novináři, jste mě tentokrát nerozplakali. Loučení v Aténách se mnou zamávalo daleko víc.

Dnes žádná nostalgie?
Zatím ne. Asi mi všechno dojde až při rozlučce 25. září v Havířově. Dnes jsem na sebe hlavně naštvaná a nazlobená. Byla jsem připravená na postup, ale neprodala jsem, co umím. Přešlapovala jsem čtrnáctimetrové skoky.

Proč se tedy usmíváte?
Protože na druhou stranu jsem ráda, že už to mám za sebou.

Šárka Kašpárková, sečteno a podtrženo Mistryně světa v trojskoku z Atén 1997, bronzová z olympijských her v Atlantě 1996.
Další medaile: 3x stříbro – ME 1998, halové ME 1996 a 1998, 2x bronz – halové MS 1997 a 1999.
Čtyřnásobná účastnice olympijských her, v Barceloně 1992 ještě jako výškařka. S výjimkou Atlanty však pokaždé skončila v kvalifikaci.
Osobní a národní rekord: 15,20 z roku 1997. Drží s ním 6. příčku v historických tabulkách.
Po roční mateřské přestávce (2001) se vrátila do sektoru, její nejdelší skok od té doby měřil 14,34.
Poslední velký závod: mistrovství světa v Helsinkách 2005 – 21. místo v kvalifikaci za výkon 13,69.
Žije v Brně s přítelem a koučem Michalem Pogánym, mají spolu čtyřletou dceru Terezku.
Plány do budoucna: v září otevře studio, které bude lidem pomáhat hubnout, uvažuje o práci atletické manažerky.

Podala jste si ruku se soupeřkami?
Vždyť se ještě uvidíme ve vesnici, na loučení bude čas. Navíc z mé generace trojskokanek tu v podstatě už nikdo není. S kým se mám loučit? Třeba k Lebeděvové nemám žádný vztah.

Věděly vůbec, že skáčete poslední velký závod?
Asi ne. Já to před nimi neroztrubovala.

A je to opravdu definitivní konec? Nic nenahlodá vaše současné rozhodnutí?
Nic. Jsem skálopevně rozhodnutá dát letos vrcholové atletice sbohem. I když okolí do mě hučí, ať nejsem hloupá a pokračuju.

Kdo to říká?
Všichni známí. Ať přijdeme kamkoliv, do hospůdky nebo na návštěvu, radí mi: Dokud jsi doma nejlepší, skákej dál. Jedině moje Terezka chce, ať toho nechám. Má představu, že pak budu celý den s ní a nebude muset chodit do školky.

Co kdyby Terezka přece jen změnila názor?
Kdepak. Ona je jediný člověk, u kterého jsem si jistá, že ho nezmění. Slíbila jsem jí, že tenhle rok je poslední. I z výchovných důvodů musím dodržet slovo.

Odnesla jste si z helsinského stadionu suvenýr na památku?
Doufám, že si vystačím s pamětní medailí.

Martina Navrátilová kdysi obrala Wimbledon o drn trávy. Mohla jste ji napodobit.
Abych si přivezla písek z doskočiště? To nemá cenu. Napadlo mě sice, že si ukradnu rozběhovou značku, jenže byly ošklivé. A vlastně mi zbude i číslo, schovávám si je z každého závodu.

Kde je doma máte?
Ve skříni, hromadí se mezi stohem výstřižků z novin, které se chystám zpracovat. Až z bytu vyházím všechno, co už nepotřebuju, pustím se do toho.

Co vyházíte? Které z atletických věcí?
Spoustu. Zatím to u nás vypadá jako ve skladišti. Proberu kombinézy, tréninková trička, tretry. Těch mám asi 12 párů. Nechám si jen jedny.

Zlaté z Atén 1997?
Ne. Poslední typ, seděly mi dobře.

Po porodu jste mnoho radosti s trojskokem nezažila, jen čtvrté místo na letošním halovém mistrovství Evropy vMadridu bylo výjimkou. Nelitujete, že jste do toho šla znovu?
Nikdy jsem nelitovala. Madrid mi potvrdil, že bylo správné zkoušet to zas a znovu. Vrátila jsem se, protože jsem ten sport měla ráda. Dopadlo to, jak to dopadlo.

Můžete bilancovat. Kdy vám bylo s trojskokem nejkrásněji, a kdy naopak nejhůř? Nejradši vzpomínám na léta 1992 až 1999. Byla jsem mladá, fyzicky i psychicky dospívala, pořád jsem si dělala osobáky.

A nejhorší období?
Od jara 1999, kdy se mi začalo sypat zdraví. Krize vyvrcholila třemi přešlapy na olympiádě v Sydney. Že se mi potom narodila Terezka, to byla moje záchrana. Přivedla mě k jiným životním hodnotám. I když tělo se sypalo dál.

Co vás dnes bolí?
Občas záda, sem tam kolena. Už to ani nevnímám.

Bylo vám 34 let. Lance Armstrong řekl, že věk se nedá ošidit, protože tělo má hranice, přes které nemůžete jít. Souhlasíte?
Určitě. Mně nejvíc vypovídala poslušnost hlava, psychika. Po narození Terezky jsem se nedokázala vrátit do bojovného věku. Ať jsem dělala cokoliv, nevyhecovala jsem se tak, jako když jsem v mládí trhala tartan. Hlava mě pravidelně připravovala o půl metru.

Co teď budete dělat?
Chceme v Brně otevřít studio, kde budeme lidem pomáhat hubnout metodou přetlaku a podtlaku. Na ten nápad mě přivedla bývalá běžkyně Andrea Šuldesová.

Těšíte se, až v zimě nebudete muset tahat činky a létat na soustředění do tepla?
Do tepla pojedu zase: na dovolenou na Kanáry. Ale těším se, že nebudu muset přemýšlet, jestli mám dvoje tretry a dvoje tepláky. Kabela se mi trošku scvrkne.

Zase přibudou sukně.
Na ty moc nedržím. Stačí kraťasy.

Ještě předtím dojde na vaši rozlučkovou akci v Havířově. Jaká bude?
Teprve to musíme doladit. Možná půjde jen o srandazávod.

Proč právě v Havířově?
Tam jsem s atletikou začínala. A hlavně: tam mě naučili, abych ji měla ráda.

Bývalá mistryně světa Šárka Kašpárková bude na svém posledním světovém šampionátu chybět v trojskokanském finále. K účasti mezi nejlepší dvanáctkou jí nestačil průměrný výkon 13,69 metru, hranice postupu ležela o 40 centimetrů dál.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž